Encyklopedie historie
České mince středověku
České mince středověku představují soubor platidel ražených na území českého státu od počátků mincovnictví v 10. století až do nástupu tolarové měny na počátku 16. století. Toto období lze chronologicky rozdělit do tří hlavních fází: denárové, brakteátové a grošové.
## Denárové a brakteátové období
První období, trvající od druhé poloviny 10. století do počátku 13. století, je charakterizováno ražbou stříbrných denárů. První mince nechal razit kníže Boleslav I. a navázal tak na evropské trendy. Denáry byly zpočátku kvalitní, ale postupem času docházelo k jejich znehodnocování snižováním hmotnosti a obsahu stříbra. Tento úpadek vedl za vlády Přemysla Otakara I. k mincovní reformě, která kolem roku 1210 zavedla nový typ mince – brakteát. Jednalo se o jednostrannou minci raženou z tenkého stříbrného plechu, která měla výrazně větší průměr než denáry a umožňovala složitější umělecké ztvárnění.
Denárové a brakteátové období
## Grošová éra a nástup zlatých mincí
Nejvýznamnější středověkou mincovní reformu provedl král Václav II. kolem roku 1300. Objev bohatých ložisek stříbra v Kutné Hoře mu umožnil zavést novou, těžkou a vysoce kvalitní stříbrnou minci – pražský groš. Tato mince se rychle stala mezinárodně uznávaným platidlem a její zavedení znamenalo přechod na grošovou měnu, která v českých zemích přetrvala více než 250 let. Doplňkovým nominálem byl malý denár, zvaný parvus.
Grošová éra a nástup zlatých mincí
Za vlády Jana Lucemburského byly v roce 1325 poprvé v českých zemích raženy zlaté mince, tzv. florény, které napodobovaly florentské vzory. Ačkoliv zlaté mince nedosáhly takového rozšíření jako groše, jejich ražba demonstrovala prestiž a ekonomickou sílu Českého království. Středověké mincovnictví v českých zemích končí s nástupem renesance a zavedením tolarových ražeb v 16. století.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie historie. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.