Encyklopedie obecne
Císařský orel
Císařský orel je heraldický symbol nejvyšší světské moci, který se hojně využíval na mincích římské, byzantské, svaté římské i rakouské říše. Jeho původ sahá až do starověkého Říma, kde byl orel (aquila) polním znamením římských legií a osobním symbolem boha Jupitera.
Významným vývojem prošel symbol v Byzantské říši, kde se poprvé objevil dvouhlavý orel. Tento motiv symbolizoval dvojí povahu říše – vládu nad Východem i Západem – a spojení světské a duchovní moci císaře. Z Byzance tento symbol převzala Svatá říše římská, kde se stal erbovním znamením císaře. Dvouhlavý orel byl následně adoptován i dalšími monarchiemi, které se hlásily k římskému odkazu, především Ruským impériem a Habsburskou monarchií.
Historie a symbolika
V numismatice hrál císařský orel klíčovou roli jako vizuální potvrzení autority emitenta. Na římských mincích se objevoval již od dob republiky, často ve spojení s Jupiterem nebo jako symbol posmrtného zbožštění císaře (consecratio). Jeho zobrazení na reverzních stranách mincí mělo připomínat vojenskou sílu a legitimitu panovníka.
Využití v numismatice
Ve středověké a novověké Evropě se dvouhlavý orel stal dominantním motivem na mincích Svaté říše římské. Zdobí reverzní strany nesčetných tolarů, zlatníků a dalších nominálů, kde obvykle nese na hrudi erbovní štíty jednotlivých zemí říše.
Vývoj zobrazení
V Habsburské monarchii a později v Rakouském císařství a Rakousku-Uhersku byl dvouhlavý orel, držící v pařátech meč a říšské jablko, standardním heraldickým symbolem na většině mincí až do roku 1918. Jeho přítomnost na minci byla zárukou její hodnoty a platnosti v celé říši. Stylizace orla se postupně vyvíjela podle uměleckých slohů jednotlivých epoch – od gotických stylizací přes renesanční naturalismus až po barokní monumentalitu. Na moderních mincích některých států se císařský orel objevuje dodnes jako odkaz na historickou tradici.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie obecne. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.