Denár římský

## Historie a vývoj

Denár byl zaveden v rámci měnové reformy kolem roku 211 př. n. l. během druhé punské války. Původně měl hodnotu 10 bronzových asů, z čehož je odvozen i jeho název (deni – po deseti). Kolem roku 141 př. n. l. byla jeho hodnota upravena na 16 asů, tento poměr však zůstal zachován až do konce jeho existence. Během republiky si denár udržoval vysokou ryzost stříbra (přes 95 %) a stabilní hmotnost, což z něj činilo důvěryhodné platidlo v celém Středomoří.

Historie a vývoj

S nástupem císařství začal postupný úpadek denáru. První významné snížení obsahu stříbra provedl císař Nero v roce 64 n. l. Tento trend pokračoval i za jeho nástupců, kteří znehodnocováním mince financovali armádu a nákladné státní projekty. Na počátku 3. století n. l. za vlády Caracally byl zaveden antoninián, nová stříbrná mince v hodnotě dvou denárů, která však obsahovala pouze 1,5násobek stříbra. Denár byl postupně vytlačován a jeho ražba byla definitivně ukončena za vlády Diocletiana na konci 3. století. Jeho jméno však přežilo v názvech pozdějších mincí, jako je dinár nebo denár.

## Technické parametry a ikonografie

Technické parametry a ikonografie

Původní denár ražený v období republiky vážil přibližně 4,5 gramu téměř čistého stříbra. Do konce 3. století n. l. jeho hmotnost klesla na zhruba 3 gramy a obsah stříbra se snížil pod 50 %, přičemž zbytek tvořila měď. Mince byly raženy úderem kladiva mezi dvěma razidly.

Ikonografie denárů prošla výrazným vývojem. Republikánské denáry zobrazovaly na líci (averzu) božstva, nejčastěji hlavu bohyně Romy, a na rubu (reverzu) mytologické scény, vojenské motivy nebo symboly spojené s rodem mincmistra odpovědného za ražbu. Zlom nastal v roce 44 př. n. l., kdy Julius Caesar jako první nechal na minci zobrazit svůj vlastní portrét. Tento zvyk převzali všichni následující císaři a portrét panovníka se stal standardním motivem líce císařských denárů, sloužící jako mocný nástroj propagandy.