Doba ledová

Kvartérní glaciaci charakterizuje pravidelné střídání chladných glaciálů a teplejších interglaciálů s periodicitou přibližně sto tisíc let, již vysvětlují Milankovičovy cykly – periodické změny excentricity zemské oběžné dráhy, sklonu zemské osy a precese rovnodennosti. Současné paleoklimatické rekonstrukce, založené na izotopovém záznamu z hlubokomořských vrtů (mořský izotopový stupeň MIS), z polárních ledovcových jader (vrtáni Vostok, EPICA Dome C, GISP2) a z otisků fosilních koryt mořských organismů, doložily přibližně 23 glaciálně-interglaciálních cyklů během poslední 2,5 milionu let. Nejvýraznější ochlazení v každém cyklu představovalo pokles globální teploty až o 21 °C oproti současnosti a vzestup ledovcové masy, jenž odčerpával obrovské množství vody z oceánů: globální mořská hladina v období glaciálních maxim klesala až o 120 metrů, čímž vznikaly suchozemské mosty mezi Asií a Severní Amerikou (Beringie), Britskými ostrovy a kontinentální Evropou (Doggerland) i mezi Sundskými ostrovy v jihovýchodní Asii (Sundaland).

Definice a kvartérní cyklus

Posledním glaciálem byl tzv. Würm v alpském členění a Weichsel v severoevropském; zahrnoval období přibližně 115 000 až 11 700 př. n. l. Maximum zalednění – Last Glacial Maximum (LGM) – připadlo na období zhruba 26 500 až 19 000 př. n. l. V této době pokrývaly Skandinávii, severovýchodní Asii, severní polovinu Severní Ameriky (Laurentidský ledovec) a Alpy mocné ledovcové štíty, zatímco celá centrální Evropa byla periglaciální stepní krajina připomínající dnešní mongolskou tajgu. Britské ostrovy byly přístupné suchou nohou přes Doggerland; Beringie umožnila první migrace lidí do Ameriky kolem 18 000 př. n. l. Severně od Středozemí pak žila populace lovců a sběračů gravettské a magdalénienské kultury, jež za sebou zanechala bohatou tradicí nástěnných maleb v jeskyních (Lascaux, Altamira, Chauvet, Pekárna) a soškami ženských figur (Věstonická venuše, Willendorfská venuše).

Poslední glaciál a Last Glacial Maximum

Přechod z poslední doby ledové do dnešního teplého období neprobíhal plynule. Zhruba 14 700 př. n. l. nastoupilo rychlé oteplení známé jako Bølling–Allerød interstadiál, jež zvedlo teploty téměř na současné hodnoty. Před přibližně 12 900 lety však klima opět prudce ochladilo a začalo třinácti stoleté studené období Mladší dryas, jež trvalo do roku 11 700 př. n. l. Pravděpodobnou příčinou byl rozpad Laurentidského ledovce a vyplavení sladkovodního jezera Agassiz do severního Atlantiku, jež na čas vyřadilo termohalinní cirkulaci. Mladší dryas skončil náhle, během několika desetiletí, a otevřel novou geologickou epochu holocén – stabilně teplé období, které trvá dodnes a v jehož rámci proběhlo neolitické zemědělství, vznik prvních měst, vynález písma, ražba prvních mincí a vývoj všech dosud doložených civilizací.

Mladší dryas a začátek holocénu

Pro pleistocén je charakteristická bohatá megafauna – velcí savci přizpůsobení glaciálnímu a periglaciálnímu prostředí. Patří k nim mamut srstnatý (Mammuthus primigenius), nosorožec srstnatý, jeskynní medvěd, šavlozubý tygr (smilodon), obří lenochod (megatherium), pižmoň severský, sob, ledový lev, irský jelen (megaloceros) a další. Většina těchto druhů vymřela na konci pleistocénu mezi 12 000 a 9 000 př. n. l.; debata o příčinách stále pokračuje a kombinuje klimatické změny, lovecký tlak Homo sapiens a možné epidemie. Poslední populace mamutů přežily na ostrově Vrangela až do přibližně roku 1 600 př. n. l. – tj. v době, kdy v Mezopotámii a Egyptě již dávno fungovala městská civilizace s ražbou drahých kovů a klínovým písmem. Pro českou prehistorii jsou klíčové gravettienské lokality jihomoravských lovců mamutů – Dolní Věstonice, Pavlov, Předmostí –, kde se zachoval doslova archeologický průřez životem v posledním glaciálu.

Pleistocénní megafauna

Doba ledová má pro dějiny obchodu a peněz nepřímý, ale zásadní význam. Bez vyjití z chladu posledního glaciálu by nebyl možný neolitický přechod k zemědělství (přibližně 10 000 př. n. l. v úrodném půlměsíci), bez něj by nevznikl přebytek potravy umožňující specializaci řemesel, bez specializace nevzniká směna nad rámec barteru, bez směny pak ani dálkový obchod a první formy peněz – mušle kauri, dobytek, obilí a posléze kovové drobky a první ražené mince ve starověké Lýdii kolem roku 600 př. n. l. Konec doby ledové tak v širším měřítku tvoří klimatický předpoklad pro vznik celé numismatické historie. V opačném směru pak zlatá a stříbrná ložiska, jež byla intenzivně využívána ražbou mincí v antice i středověku, odhalovaly v Evropě právě glaciální procesy: ledovcová eroze obnažila rudné žíly Krušných hor, Alp, Pyrenejí a skandinávského štítu, jež se posléze staly zdroji evropského drahého kovu.

Význam pro vznik civilizace a obchodu