Elektronová mince

## Historie a význam

Vznik elektronových mincí je spojen s královstvím Lýdie v Malé Asii (dnešní západní Turecko) kolem roku 650 př. n. l. Před jejich zavedením probíhal obchod prostřednictvím směnného obchodu nebo za použití neoznačených kousků drahých kovů, které se musely při každé transakci vážit a ověřovat. Lýdští panovníci začali vydávat standardizované kousky elektronu s garantovanou hmotností, které opatřili pečetí (značkou) jako zárukou pravosti. Tím se zrodila mince.

Historie a význam

Z Lýdie se myšlenka ražby mincí rychle rozšířila do řeckých městských států na pobřeží Iónie, jako byly Efesos, Milétos nebo Fókaia. Každé město si razilo vlastní mince s unikátními symboly. Elektronové mince výrazně usnadnily obchod, měly však zásadní nevýhodu: proměnlivý poměr zlata a stříbra ve slitině. To ztěžovalo určení jejich skutečné hodnoty. Tento problém vyřešil lýdský král Kroisos (vládl cca 560–546 př. n. l.), který zavedl bimetalický systém – ražbu mincí z čistého zlata a čistého stříbra. Tento krok vedl k postupnému ústupu elektronových mincí.

## Charakteristika a typy

Charakteristika a typy

Elektronové mince se vyznačují bledě žlutou až stříbřitou barvou, v závislosti na obsahu stříbra. Základní a největší jednotkou byl statér, který se dále dělil na menší nominály, jako byla třetina (trité), šestina (hekté), dvanáctina a menší zlomky. Hmotnost statéru se v různých regionech mírně lišila, lýdský standard byl přibližně 14,1 gramu.

Nejstarší exempláře nesly jen jednoduché geometrické vzory nebo rýhy. Později se na nich objevily propracovanější motivy. Pro lýdské ražby je typická hlava řvoucího lva. Iónská města používala vlastní symboly: Efesos včelu, Fókaia tuleně a Kyzikos tuňáka. Rubová strana prvních mincí byla obvykle nezdobená a nesla pouze otisk jednoho či více razidel (tzv. incusum), která držela střížek na místě při úderu kladivem.