Grenobleská mincovna

Grenobleská mincovna vznikla ve 12. století pod vládou dauphinů z Viennois. První ražby byly dauphinské denáry s delfínem, symbolem Dauphiné. Autonomní status dauphinů zajistil nezávislé mincovní právo. Strategická poloha v Alpách na cestě do Itálie přinášela prosperitu. Stříbro z alpských dolů zajišťovalo kvalitní surovinu. Mincovna v Grenoblu konkurovala lyonské produkci.

Připojení Dauphiné k Francii 1349 zachovalo mincovní privilegia. Dauphin jako titul následníka trůnu měl právo razit vlastní mince. Grenoble razil královské mince s mincovní značkou Z a delfínem jako diferentem. Italské války 16. století znamenaly zvýšenou produkci pro financování alpských tažení. Náboženské války viděly Grenoble jako baštu katolictví. Mincovna razila ligistické mince proti hugenotům.

Historie Grenobleské mincovny

Ludvík XIV. modernizoval mincovnu zavedením mechanické ražby. Grenobleské louisdory a écu zásobovaly jihovýchodní Francii. Válka o španělské dědictví znamenala masivní produkci. Ekonomická centralizace 18. století vedla k postupnému útlumu. Poslední ražby v roce 1772, poté mincovna uzavřena. Budova přestavěna na kasárna. Grenobleská mincovní tradice skončila po 600 letech.

Mincovna sídlila u Isèry využívajíc říční sílu pro pohon. Dauphinský mincmistr měl zvláštní status v rámci francouzského systému. Italští technici přinášeli inovace přes alpské průsmyky. Kvalita grenobleských ražeb byla vysoká díky místnímu stříbru. Kontrola pařížské mincovní komory zajišťovala standard.

Technologie a organizace

Produkce dosahovala desítek milionů drobných mincí ročně. Mincovní značka Z s delfínem identifikuje grenobleské ražby. Export alpských mincí do Savojska, Piemontu a Provence. Technické vybavení odpovídalo provincnímu standardu. Sbírka Musée dauphinois dokumentuje regionální mincovnictví. Grenobleská škola rytců ovlivnila lyonskou mincovnu.