Histamenon

Vznik mince histamenon nomisma (v překladu „standardní mince“) je spojen s vládou císaře Nikefora II. Foky (963–969). Byla zavedena souběžně s mírně lehčí zlatou mincí zvanou tetarteron. Zatímco tetarteron byl určen pro obchodní transakce, histamenon si zachoval tradiční hmotnost a ryzost solidu (cca 4,5 gramu) a sloužil jako standardní účetní a tezaurační jednotka. Tento duální systém zlaté měny byl v Byzanci novinkou.

Od poloviny 11. století, za vlády Konstantina VIII., začal histamenon nabývat charakteristického miskovitého (skyfátového) tvaru. Důvody pro tuto změnu nejsou zcela jasné, ale mohlo jít o snahu zpevnit tenký střížek a zabránit jeho ohýbání či ořezávání. Během 11. století však kvalita mince postupně klesala snižováním obsahu zlata. Po měnové reformě Alexia I. Komnena v roce 1092 byl histamenon nahrazen novou zlatou mincí, hyperpyronem.

Historie a měnový kontext

Původně byl histamenon plochá a široká mince, která se postupně stávala stále více konkávní. Hmotnost se zpočátku pohybovala kolem 4,4–4,5 gramu a ryzost zlata byla vysoká. Postupným znehodnocováním se mince stávala slitinou zlata a stříbra, známou jako elektron.

Ikonografie histamena navazuje na tradici byzantských solidů. Na averzu (vnitřní, konkávní strana u miskovitých typů) je typicky zobrazen Kristus Pantokrator, Panna Marie nebo jiný světec. Reverz (vnější, konvexní strana) nese portrét vládnoucího císaře, často po boku spoluvládce, světce nebo Krista, který císaře korunuje. Tyto výjevy měly silný propagandistický a náboženský význam, zdůrazňující božský původ císařské moci.

Charakteristika a ikonografie