Konstantinopolská mincovna

Konstantinopolská mincovna vznikla v roce 330, když Konstantin I. Veliký založil nové hlavní město na místě starověkého Byzantia. První ražby byly zlaté solidy o váze 4,55 gramů čistého zlata, které se staly nejstabilnější měnou středověku. Mincovna v císařském paláci zaměstnávala tisíce pracovníků. Byzantský solidus (bezant) byl mezinárodní rezervní měnou podobně jako dnešní dolar.

Justinián I. reorganizoval mincovní systém zavedením datovaných follisů s označením hodnoty. Herakleios reformoval měnu během perských válek. Ikonoklasmus 8.-9. století znamenal odstranění náboženských obrazů z mincí. Makedonská dynastie přinesla zlatý věk - histamenon a tetarteron rozšířily nominálovou škálu. Byzantské mince s Kristem Pantokratorem a Pannou Marií šířily křesťanskou ikonografii.

Historie Konstantinopolské mincovny

Čtvrtá křížová výprava 1204 přerušila kontinuitu, latinští císařové razili vlastní mince. Po obnovení byzantské vlády 1261 kvalita mincí klesala s úpadkem říše. Poslední byzantské mince - stříbrné stavrata Jana VIII. Paleologa - vyraženy krátce před pádem Konstantinopole 1453. Osmanští dobyvatelé převzali mincovnu pro ražbu akče a sultánů. Tisíciletá byzantská tradice skončila, ale její vliv přetrval.

Konstantinopolská mincovna byla státní monopol přísně kontrolovaný císařem. Comes sacrarum largitionum řídil finanční systém včetně mincoven. Dílny (officinae) označené řeckými písmeny specializovaly na různé nominály. Technologie zůstala konzervativní - ruční ražba mezi razidly. Kvalita byzantského zlata 23 karátů byla legendární. Přísná kontrola váhy a ryzosti udržovala důvěru.

Organizace a technologie

Produkce v období rozkvětu dosahovala milionů mincí ročně. Mincovní značky - CONOB (Constantinopoli obryzum) pro zlato, CON pro ostatní. Export byzantských mincí od Skandinávie po Indii. Napodobeniny razily desítky říší. Byzantská ikonografie ovlivnila ruské, bulharské, srbské mincovnictví. Technická dokonalost a umělecké zpracování zůstaly nepřekonány.