Pražské groše

Zavedení pražského groše bylo součástí rozsáhlé mincovní reformy, kterou umožnily bohaté nálezy stříbrné rudy v oblasti Kutné Hory. Nová mince nahradila dosavadní systém brakteátů a drobných denárů, které již nevyhovovaly potřebám rozvíjející se ekonomiky. Ražba byla centralizována do nově zřízené mincovny ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře, kam byli pozváni odborníci z Itálie.

Pražské groše se razily nepřetržitě více než 250 let, až do roku 1547, kdy jejich produkci ukončil Ferdinand I. Habsburský v rámci další měnové reformy, která zavedla tolarový systém. Během své existence si groš udržel vysokou prestiž, ačkoli jeho kvalita, tedy hmotnost a obsah stříbra, postupně klesala, zejména v období husitských válek a za vlády Jiřího z Poděbrad. I přes toto znehodnocování zůstal klíčovým prvkem peněžního oběhu v českých zemích i v zahraničí.

Historie

Původní pražské groše Václava II. měly stanovenou vysokou ryzost stříbra, obvykle se uvádí 933/1000, a jejich hmotnost se pohybovala okolo 3,7 gramu. Průměr mince byl přibližně 28 mm. Spolu s grošem se razily i jeho díly, malé denáry zvané parvi, přičemž platilo, že jeden groš se rovnal dvanácti parvům.

Ikonografie pražského groše zůstávala po celou dobu ražby téměř neměnná, což přispívalo k jeho důvěryhodnosti. Na lícní straně (averzu) je zobrazena česká královská koruna, kterou obklopuje dvojitý opis. Vnější opis obsahuje jméno panovníka a vnitřní jeho titul „DEI GRATIA REX BOEMIE“ (Z Boží milosti král český). Rubová strana (reverz) nese motiv českého dvouocasého lva ve skoku a latinský nápis „GROSSI PRAGENSES“ (Groše pražské).

Technické parametry a ikonografie