Umělá patina

## Metody a motivace

K vytvoření umělé patiny se používá široká škála metod. Mezi nejběžnější patří vystavení mince chemickým látkám, zejména sloučeninám síry (např. sirná játra), které rychle reagují se stříbrem a mědí a vytvářejí barevné vrstvy sulfidů. Dalšími technikami jsou aplikace tepla, která mění barvu kovu, nebo dlouhodobé uložení v specifickém prostředí, například v papírových sáčcích obsahujících síru.

Metody a motivace

Motivace pro tento zásah se liší. V medailérství může umělec patinovat své dílo, aby dosáhl požadovaného uměleckého výrazu. V numismatice je však hlavním důvodem často snaha zakrýt vady, jako jsou škrábance, stopy po nešetrném čištění, nebo podvodně zvýšit hodnotu mince tím, že se běžnému kusu dodá vzhled vzácného exempláře s atraktivní, duhovou patinou.

## Sběratelský pohled a detekce

Sběratelský pohled a detekce

Ve sběratelské komunitě je umělá patina považována za poškození a je vysoce nežádoucí. Mince s takovou úpravou jsou vnímány jako znehodnocené a jejich tržní cena je výrazně nižší než u mincí s původní, přirozenou patinou. Renomované certifikační autority (NGC, PCGS) mince s umělou patinou nehodnotí standardním stupněm zachovalosti a označují je jako „artificially toned“.

Zkušení numismatici a odborníci dokáží umělou patinu často rozpoznat. Mezi varovné signály patří nepřirozené, příliš křiklavé barvy (jasně modrá, fialová, sytě hnědá), nerovnoměrné rozložení barev, které neodpovídá způsobu, jakým by se patina tvořila přirozeně, nebo patina na nejvyšších bodech reliéfu, které by měly být opotřebením obnažené.