Zajatecké peníze

## Historie a účel

Systematické používání zajateckých peněz se rozšířilo především během první a druhé světové války, ačkoli příklady existují i z dřívějších konfliktů. Správy táborů je zaváděly z několika důvodů. Primárním cílem bylo zamezit tomu, aby se k zajatcům dostala oficiální měna, kterou by mohli použít k podplácení stráží nebo k financování útěku. Vytvořením uzavřeného peněžního systému si velení tábora udržovalo plnou kontrolu nad veškerými finančními transakcemi.

Historie a účel

Zajatci dostávali tato platidla jako odměnu za vykonanou práci nebo si na ně mohli směnit peníze zaslané rodinou či obdržené od humanitárních organizací, jako byl Červený kříž. Za táborové peníze si pak mohli v kantýně koupit doplňkové zboží, například tabák, mýdlo nebo lepší jídlo. Vydavateli byly vojenské správy různých zemí, včetně Německa, Rakouska-Uherska, Velké Británie, Francie nebo USA, a to v táborech po celém světě.

## Materiál, vzhled a sběratelství

Materiál, vzhled a sběratelství

Zajatecké peníze měly rozmanitou podobu. Nejčastěji se jednalo o jednoduché papírové poukázky, někdy tištěné na nekvalitním papíře či kartonu. Existují však i exempláře vyrobené z kovu, porcelánu nebo jiných nouzových materiálů. Design byl obvykle prostý – obsahoval název tábora, nominální hodnotu a případně podpis velitele tábora nebo razítko. Některé emise byly graficky propracovanější, aby se ztížilo jejich padělání v rámci tábora.

Z numismatického a notafilického hlediska spadají zajatecké peníze do oblasti exonumie, která se zabývá předměty podobnými penězům. Jsou ceněným sběratelským artiklem, protože představují hmatatelný doklad života v zajetí a vojenské historie. Jejich hodnota závisí na vzácnosti, stavu zachovalosti a konkrétním táboře, ze kterého pocházejí. Některé tábory existovaly jen krátce nebo měly malý počet zajatců, a platidla z nich jsou proto extrémně vzácná.