Poslední roky 19. století byly obdobím koloniální expanze nově sjednoceného Německa (1871) do Afriky a Oceánie. Aby bylo možné uplatňovat politiku koloniální nadvlády nad vzdálenými územími, bylo nutné mít k dispozici dostatečnou flotilu, která by chránila zájmy Německa v závislých zemích. Proto vznikl za vlády císaře Viléma II. říšský program intenzivního rozšiřování vojenského námořnictva. Jednou z nově postavených lodí byl SMS Bismarck, který byl spuštěn na vodu v roce 1877. Šlo o první loď ze série plavidel tohoto typu, která také jako první nesla jméno německého kancléře Otty von Bismarcka. Loď se účastnila několika plaveb do Jižního moří, včetně plavby na souostroví Samoa v roce 1879. V aktivní službě zůstala loď do roku 1891, kdy byla přeměněna na výcvikové plavidlo a po třiceti letech došlo v roce 1921 k jejímu sešrotování. Jménem Bismarck bylo v německé flotile označeno ještě šest dalších plavidel.