Enzyklopädie typ_mince
Benátský dukát
Benátský dukát je zlatá mince zavedená v Benátské republice roku 1284, která se díky své stabilní ryzosti stala na staletí standardem mezinárodního obchodu. Pro svou spolehlivost a neměnný vzhled byl dukát, později známý také jako zecchino, přijímán v celé Evropě, Středomoří i na Blízkém východě a stal se symbolem benátské ekonomické moci.
Ražba benátského dukátu byla zahájena za vlády dóžete Giovanniho Dandola jako odpověď na úspěch florentského florénu. Benátky, jakožto námořní a obchodní velmoc, potřebovaly vlastní zlatou minci vysoké hodnoty pro mezinárodní transakce. Dukát si rychle získal důvěru díky své vysoké a konstantní ryzosti zlata a stabilní hmotnosti. Tyto parametry zůstaly prakticky beze změny po více než 500 let, až do zániku republiky v roce 1797. Od 16. století se pro dukát začalo používat označení zecchino, odvozené od názvu benátské mincovny Zecca. Jeho vliv byl tak obrovský, že se stal vzorem pro ražbu dukátů v mnoha dalších evropských zemích, včetně Uher a Svaté říše římské. Jeho role obchodní mince přetrvala staletí a je považován za jednu z nejúspěšnějších mincí v historii.
Historie a význam
Benátský dukát je charakteristický svou neměnnou ikonografií, která přispívala k jeho rozpoznatelnosti a důvěryhodnosti. Na jedné straně je zobrazena postava Ježíše Krista v mandorle. Na druhé, hlavní straně, je vyobrazen klečící dóže, který přijímá z rukou svatého Marka, patrona Benátek, standartu (gonfalon). Technické parametry mince byly přísně dodržovány. Byla ražena z téměř čistého zlata o ryzosti přibližně 995/1000 a její hmotnost se pohybovala kolem 3,5 gramu. Právě tato konzistence byla základem jejího úspěchu. Pro sběratele jsou benátské dukáty zajímavé nejen jako historické artefakty, ale také pro možnost sestavit sbírku mincí ražených za vlády jednotlivých dóžat, jejichž jména jsou uvedena v opisu mince.
Ikonografie a technické parametry
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie typ_mince. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.