Enzyklopädie Pojmy
Emesská mincovna
Emesská mincovna (dnešní Homs, Sýrie) byla významná římská provinciální mincovna fungující od 1. do 3. století našeho letopočtu. Centrum kultu boha slunce Elagabala a rodiště císaře stejného jména.
Emesa (Homs) se stala římským klientským královstvím v 1. století př. n. l. pod dynastií Sampsigeramů. Mincovna začala razit za Antonína Pia kolem 150 n. l. První ražby byly bronzové provinciální mince s portréty císařů a místním bohem slunce. Posvátný černý kámen Elagabala v chrámu učinil z Emesy významné poutní místo. Bohatství z poutníků financovalo mincovnu.
Zlatá éra nastala, když Iulia Domna, dcera emesského velekněze, se stala manželkou Septimia Severa. Severovská dynastie 193-235 favorizovala Emesu. Caracalla udělil městu status colonia. Dramatický vrchol - císař Elagabalus (218-222), emesský velekněz, přenesl černý kámen do Říma. Emesská mincovna razila commemorativní emise oslavující syrského boha jako nejvyššího.
Historie Emesské mincovny
Pád Elagabala znamenal reakci. Severus Alexander obnovil tradiční kulty. Krize 3. století ukončila prosperitu. Zenobia z Palmýry kontrolovala Emesu 269-272. Aurelianus po dobytí Palmýry omezil autonomii. Poslední emesské mince raženy za Diokleciána. Křesťanství nahradilo kult slunce. Byzantská Emesa nerazila vlastní mince.
Emesská mincovna razila pouze bronzové nominály pro regionální oběh. Řecké legendy ΕΜΙΣΩΝ nebo ΕΜΙΣΗΝΩΝ s etniky. Ikonografie synkretická - římské portréty s orientálními božstvy. Posvátný kámen zobrazen jako kuželovitý objekt s orlem. Kvalita kolísala podle politické situace. Místní měděné doly zajišťovaly surovinu.
Charakteristika a produkce
Produkce omezená, především za Severovců. Export emesských mincí minimální, lokální cirkulace. Nálezy koncentrované v centrální Sýrii. Mincovní značky různé podle emisí. Vliv na syrské mincovnictví - Heliopolis, Laodikea napodobovaly emesské typy. Národní muzeum v Damašku uchovává emesské numismatické památky.