Komoditní mince

## Historie

Od vzniku prvních mincí v antice až do 20. století fungovaly peněžní systémy na komoditním základě. Hodnota denáru, dukátu nebo tolaru byla přímo svázána s hmotností a ryzostí stříbra či zlata, které obsahovaly. Tento princip poskytoval měně stabilitu a mezinárodní srozumitelnost, protože kov měl hodnotu sám o sobě, nezávisle na autoritě emitenta. Panovníci se však často uchylovali ke znehodnocování měny snižováním obsahu drahého kovu, což vedlo k inflaci a ztrátě důvěry.

Historie

Fungování komoditních mincí v praxi popisuje Greshamův zákon, podle kterého „špatné peníze vytlačují z oběhu ty dobré“. Pokud v systému obíhaly mince se stejnou nominální hodnotou, ale s různým obsahem drahého kovu, lidé si ponechávali ty kvalitnější (tezaurace) a platili těmi znehodnocenými. Postupný přechod ke zlatému standardu v 19. století a jeho opuštění ve 20. století vedl k nahrazení komoditních mincí v běžném oběhu mincemi z obecných kovů, jejichž hodnota je již čistě nominální.

## Moderní komoditní mince

Moderní komoditní mince

V současném finančním systému se s komoditními mincemi setkáváme především ve formě investičních mincí, označovaných také jako bullion. Tyto mince jsou raženy ze zlata, stříbra, platiny nebo palladia ve standardizovaných hmotnostech, nejčastěji v trojských uncích. Ačkoliv mají vyraženou nominální hodnotu, jejich skutečná tržní cena je mnohonásobně vyšší a odvíjí se od aktuální ceny kovu na komoditním trhu.

Jejich hlavním účelem není platba v obchodech, ale uchování hodnoty a investice do drahých kovů. Mezi nejznámější světové investiční mince patří jihoafrický Krugerrand, kanadský Maple Leaf, americký American Eagle nebo rakouský Wiener Philharmoniker. Jejich cena se skládá ze spotové ceny kovu a přirážky (prémia), která pokrývá náklady na ražbu, distribuci a marži prodejce.