Enzyklopädie antika
Římská libra
Římská libra byla starověká jednotka hmotnosti o váze přibližně 327 gramů, která tvořila základ římského mincovního systému. Jako metrologický standard (latinsky libra pondo) ovlivnila nejen římské ražby, ale její odkaz přetrval i ve středověké Evropě a v názvech některých moderních měn.
## Standard a dělení
Přesná hmotnost římské libry se v průběhu staletí mírně měnila, ale nejčastěji se v odborné literatuře uvádí standard okolo 327,45 gramů. Pro zjednodušení se často zaokrouhluje na 327 gramů. Libra se dělila na 12 uncí (latinsky unciae), přičemž jedna unce vážila přibližně 27,3 gramu. Tento dvanáctkový systém dělení byl pro Římany typický a používali ho v mnoha oblastech.
Standard a dělení
Kromě uncií existovaly i další menší jednotky odvozené od libry, jako například scrupulum (cca 1,137 g), které se používaly pro přesné vážení v lékařství, farmacii i mincovnictví.
## Význam pro mincovnictví
Význam pro mincovnictví
Libra hrála v římském mincovnictví klíčovou roli. V raném období Římské republiky, v éře litých bronzových peněz (aes grave), odpovídala nominální hodnota mince její hmotnosti. Základní jednotka, as, původně vážila právě jednu římskou libru. S postupným znehodnocováním měny se hmotnost asu snižovala, ale libra zůstávala základní početní a váhovou jednotkou.
V období ražených mincí z drahých kovů se z libry stala základna pro stanovení počtu mincí, které se měly z daného množství kovu vyrazit. Například za císaře Augusta se z jedné libry stříbra razilo 84 denárů a z jedné libry zlata 42 aureů. Tento systém, známý jako mincovní stopa, definoval hodnotu mince. Odkaz římské libry je patrný v názvech měn jako je britská libra (pound) nebo italská lira, které etymologicky pocházejí z latinského slova libra.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie antika. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.