Václav Havel

Václav Havel se narodil do známé pražské podnikatelské rodiny – jeho děd Vácslav Havel postavil paláce Lucerna a Barrandovské terasy, otec Václav M. Havel vybudoval Barrandov a strýc Miloš Havel založil Barrandovské filmové ateliéry. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl rodině zkonfiskován majetek a Havel kvůli „buržoaznímu původu“ nesměl studovat humanitní obor. Vyučil se chemickým laborantem, večerně dokončil gymnázium (1954) a po základní vojenské službě 1957–1959 nastoupil v roce 1960 jako jevištní technik a posléze dramaturg do divadla Na zábradlí. Tam mu vznikla i jeho první absurdní divadelní hra Zahradní slavnost (1963), následovaná hrou Vyrozumění (1965), které se rychle prosadily v zahraničí a získaly ceny Obie v New Yorku.

Dětství, mládí a divadelní začátky

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a v období takzvané normalizace byly Havlovy hry v Československu zakázány. V roce 1975 napsal Otevřený dopis Gustávu Husákovi, ve kterém demaskoval „skleněnou klec“ poznormalizační společnosti, a v lednu 1977 spolu se Pavlem Kohoutem, Janem Patočkou a Jiřím Hájkem inicioval prohlášení Charty 77 – občanské iniciativy upozorňující na porušování Závěrečného aktu helsinské konference. V dubnu 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a v říjnu 1978 napsal svou nejvlivnější filozoficko-politickou esej Moc bezmocných, ve které formuloval koncept „života v pravdě“ jako prostředku boje proti totalitě. Za své aktivity strávil ve vězení postupně přibližně pět let; nejdelší trest si odpykával v letech 1979 až 1983 (čtyři roky a tři měsíce).

Disident: Charta 77 a Moc bezmocných

Massové protesty zahájené studentskou demonstrací 17. listopadu 1989 přerostly v Sametovou revoluci a Havel 19. listopadu 1989 spoluzaložil Občanské fórum jako koordinační platformu opozice. Po jednáních s ústupivší stranickou špičkou byl 29. prosince 1989 Federálním shromážděním ČSSR jednomyslně zvolen prezidentem Československé socialistické republiky; v dubnu 1990 prosadil přejmenování státu na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR). Jako prezident ČSFR vyjednal v roce 1991 rozpuštění Varšavské smlouvy a stažení sovětských vojsk z československého území; současně dohlížel na první svobodné volby v červnu 1990 a na ekonomickou transformaci. V červenci 1992 ze své funkce po neúspěšných pokusech zachránit federaci rezignoval; rozdělení Československa pak proběhlo bez jeho účasti k 1. lednu 1993.

Sametová revoluce a prezidentství ČSFR

Dne 2. února 1993 zvolilo Poslanecká sněmovna nově vzniklé České republiky Václava Havla jejím prvním prezidentem; ve funkci byl 26. ledna 1998 znovuzvolen na druhé pětileté období končící 2. února 2003. V průběhu svého prezidentství usiloval o pevné ukotvení České republiky v euroatlantických strukturách – v roce 1999 dosáhl vstupu ČR do NATO a v dubnu 2003 (krátce po skončení jeho mandátu) byla podepsána přístupová smlouva k Evropské unii. K nejcitovanějším momentům jeho vlády patří novoroční projev z 1. ledna 1990 („Naše země nevzkvétá“) a omluva sudetským Němcům v roce 1995. Politicky kontroverzní zůstaly amnestie z 1. ledna 1990, které vedly k masovému propuštění věznů včetně části kriminálních.

Prezident České republiky 1993–2003

Václav Havel zemřel 18. prosince 2011 na své chalupě Hrádeček v Krkonoších ve věku 75 let. Po pohřbu se státními poctami v katedrále sv. Víta byl pochován do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově. Z jeho odkazu vychází nezisková Knihovna Václava Havla a projekt Laviček Václava Havla rozmístěných ve více než čtyřiceti zahraničních městech (Washington, Barcelona, Soul a další). Pro českou společnost zůstává symbolem mravní integrity v politice a propojení uměleckého a občanského života; ze zahraničí byl oceněn Prezidentskou medailí svobody USA, Řádem podvazku, francouzským Řádem čestné legie a desítkami čestných doktorátů. Z jeho děl jsou klíčové hry Audience (1975), Vernisáž (1975), Largo desolato (1984), Asanace (1987) a Odcházení (2007), jakož i eseje Moc bezmocných (1978) a Letní přemítání (1991).

Význam pro českou společnost