Jan Lucemburský

Jan se narodil v Lucemburku 10. srpna 1296 jako syn budoucího císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Brabantské. Ve čtrnácti letech, 1. září 1310, se v Špýru oženil s Eliškou Přemyslovnou, mladší dcerou českého krále Václava II. Sňatek byl politickou kombinací, jíž česká aristokracie pod vedením opata zbraslavského kláštera Konráda hledala nového panovníka po vymření Přemyslovců po meči (zavraždění Václava III. 4. srpna 1306). Týden po sňatku se Jan stal českým králem a 3. září 1310 vstoupil s vojskem do Prahy proti rivalu Jindřichovi Korutanskému. Korunován byl spolu s Eliškou 7. února 1311 v bazilice sv. Víta. Téhož roku byl mladý král nucen české šlechtě podepsat takzvané inaugurační diplomy, jež zaručovaly stavovské svobody a omezovaly královskou moc – politické ústupky, jež na dlouhá staletí formovaly podobu české monarchie.

Mládí a sňatek s Eliškou Přemyslovnou

Janův vztah k českým zemím byl však chladný. Cítil se více Lucemburčanem a Evropanem než českým králem; pravidelně dlouhodobě pobýval v zahraničí, vedl rozsáhlé válečné kampaně a panování v Čechách svěřoval místodržícím a královně Elišce. Konflikty s ní vyústily v Janovo unesení jejich syna Václava (pozdějšího Karla IV.) v dubnu 1323 na francouzský dvůr Karla IV. Sličného k vzdělání. Z hlediska zahraniční politiky Jan významně rozšířil území Koruny české: získal Chebsko (1322 v zástavě, definitivně 1349), Horní Lužici (1319), Dolní Slezsko a postupně další části Slezska (Vratislav 1335, smlouva v Trenčíně 1335 mezi Janem a Kazimírem III. Velikým Polským, jíž se Polsko vzdalo nároků na Slezsko). Vedl tažení v Itálii, Lotrinsku, Polsku, Litvě (kde prý ztratil zrak v roce 1336 při křižácké výpravě řádu německých rytířů), a v Burgundsku, a uplatňoval se jako diplomatický prostředník mezi francouzským a anglickým dvorem.

Český král 1310–1346

Janova hospodářská politika byla rozporuplná. Na jednu stranu zavedl v Praze od roku 1325 ražbu zlatých florénů podle vzoru florentského fiorino d'oro, čímž v českých zemích inauguroval éru zlatého mincovnictví; tyto florény jsou v pozdější literatuře označované jako české dukáty. Na druhou stranu jeho rozsáhlá zahraniční politika, vojenské tažení a okázalý dvorský život byly extrémně nákladné. Jan opakovaně zastavoval či prodával královský majetek (především královská města a hrady) za hotovost, čímž posiloval pozice stavů a aristokracie na úkor centrální moci. Tato fiskální praxe spolu s vysokými daněmi způsobila pokles popularity v Čechách a vytvořila pro Karla IV. po nástupu v roce 1346 obtížné výchozí podmínky. V roce 1336 ztratil v důsledku zánětu spojivek (oftalmie) na jedno oko zrak, zbytek doháněl bez úspěchu četnými léčeními, a do roku 1340 byl Jan zcela slepý.

Územní expanze a evropská politika

Klíčový moment Janova konce nastal 26. srpna 1346 v bitvě u Kresčaku v Pikardii. Jan se na straně francouzského krále Filipa VI. zúčastnil úvodní fáze stoleté války proti anglickému králi Eduardu III. Když se mu donesla zpráva, že francouzská armáda prohrává, kronikář Jean Froissart zaznamenal Janova slova k jeho doprovodu: „Pánové, jste mí lidé, mí druhové a přátelé na této cestě. Žádám vás, dovezte mě tak daleko, abych mohl jediným úderem svého meče zasáhnout nepřítele.“ Jeho rytíři přivázali otěže koní k jeho a společně se vrhli do bitvy. Jan padl probodnut, ve věku padesáti let. Jeho ostatky byly pohřbeny v cisterciáckém klášteře v Münsterich-Altmünster a po několika přeneseních spočinuly v roce 1946 v katedrále Notre-Dame v Lucembursku. Jeho slepost a hrdinská smrt z něj učinily archetyp rytířského středověkého panovníka.

Slepota a smrt v bitvě u Kresčaku

Numismaticky Jan Lucemburský zaujímá v českých dějinách klíčové místo: zavedením ražby zlatých florénů od roku 1325 v pražské mincovně dal vzniknout české zlaté minci, jež se pod jeho synem Karlem IV. proměnila v plně etablovaný český dukát a stala se základem středověké české zlaté ražby (s pauzami) až do husitských válek. Souběžně pokračoval v ražbě stříbrných pražských grošů v kutnohorské Vlašské mincovně, jejichž standard udržel a v některých emisích zachoval Václavovu kvalitu (ryzost 933/1000, hmotnost cca 3,7 g). Sběratelské originální florény Jana Lucemburského patří k nejcennějším českým středověkým mincím a v aukcích dosahují statisícových až milionových cen.

Numismatický odkaz – florény a Karel IV.