Květnové povstání 1945

Politické pozadí povstání bylo formováno jak vojenskou situací (Rudá armáda postupovala z východu, americká 3. armáda generála Pattona z západu, jež se v dubnu 1945 zastavila na demarkační linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice podle dohod jaltské konference), tak vnitřní strukturou českého odboje. Český národní rada (ČNR) – orgán domácího odboje pod předsednictvím Albert Pražák a vědce Vojtěcha Cipry – v dubnu 1945 koordinovala přípravy povstání ve spolupráci s československou exilovou vládou v Londýně i s československými exilovými strukturami v Moskvě. Operativním plánem bylo zajistit povstání přesně v okamžiku, kdy se Rudá armáda dostane na pomoc – timing měl zabránit zbytečným ztrátám. Klíčovou postavou byl velitel mosteckého odboje generál Karel Kutlvašr, jenž v Praze koordinoval ozbrojené akce.

Předehra: poslední dny války a politické pozadí

Klíčový moment přišel ráno 5. května 1945. V Českém rozhlase (Vinohradská třída, Praha 2) zaznělo v 12:33 hod. ve vysílání „Voláme všechny Čechy, voláme českou policii a četnictvo, voláme občany Prahy, přijďte nám rychle na pomoc“ – moderátor Zdeněk Mančal po marném útoku německých vojáků na rozhlasovou budovu vyzval pražany k povstání. Toto vysílání představuje rozhodující signál: do několika hodin se v Praze začaly stavět barikády (do rána 6. května přibližně 1 600), českoslovenští policisté zahájili boj s německými jednotkami a obsazovali strategická místa. Český rozhlas vysílal nepřetržitě a koordinoval povstání po celé Čechách. Z Prahy se povstání rozšířilo do Plzně (která byla 6. května 1945 osvobozena americkou 16. obrněnou divizí), Českých Budějovic, Hradce Králové a Brna.

5. května 1945 – výzva z Českého rozhlasu

Boje v Praze probíhaly intenzivně v období 6.–8. května 1945. Pražská posádka Wehrmachtu (přibližně 40 000 vojáků pod velením generála Rudolfa Toussainta) a SS jednotky (pod K. H. Frankem jako státním sekretářem Protektorátu) reagovaly drsně: tanky a obrněnce zaútočily na barikády, němečtí Waffen-SS prováděli odvety (masakr v Lidicích z 10. června 1942 byl varovným signálem). V noci na 7. května 1945 v rozhodující chvíli zasáhla do bojů 1. divize Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova pod velením generála Buňačenka. ROA byla protisovětská armáda složená z bývalých sovětských zajatců a emigrantů, jež od listopadu 1944 sloužila u Wehrmachtu; ke konci války hledala možnost přechodu na americkou stranu. Buňačenkovo rozhodnutí pomoci českým povstalcům (jež bylo politicky motivované) zvrátilo situaci v Praze: 18 000 vojáků ROA s tanky a obrněnci porazilo organizovaný odpor SS jednotek, osvobodilo více než 10 000 německých vojáků a obsadilo Pražský hrad. Hodnocení Vlasovova zásahu zůstává historiograficky složité – ROA umožnila české povstalce přežít kritické dny, ale po válce byla většina jejich vojáků vydána Rudou armádou a Stalinem popravena nebo poslána do gulagu.

Stavba barikád a boje 6.–7. května

8. května 1945 v 16:00 hod. zahájilo jednání mezi velitelstvím Wehrmachtu (generál Toussaint) a Českou národní radou. Po několika hodinách bylo uzavřeno příměří: němečtí vojáci dostali zaručeno volné odejití na západ se zbraněmi a s vlastním transportem (jako neutralizovaní vojenští zajatci), pokud opustí Prahu do 9. května ráno; česká strana měla zaručit beznásilný průchod. Tato dohoda byla politicky kontroverzní (Rudá armáda tu nehrála roli), ale prakticky umožnila bezztrátový závěr povstání. Většina německých jednotek opustila Prahu v noci 8.–9. května směrem na západ; ROA Buňačenka ustoupila s nimi a dále směřovala k americkým liniem v Bavorsku, kde se vzdala (osud Vlasova a Buňačenka byl tragický – byli vydáni Sovětům, převezeni do Moskvy, souzeni a 1. srpna 1946 oběšeni).

Vlasovova ROA a její nečekaný zásah

Dne 9. května 1945 ve 04:00 hod. dorazila do Prahy 1. ukrajinská fronta Sovětské armády maršála Ivana Koněva – konkrétně 3. tanková armáda generála Pavla Rybalka. Sovětský průlom byl prakticky nekrvavý: většina německých vojsk už opustila Prahu nebo se vzdala. Sovětské síly utrpěly v rámci „pražské operace“ (6.–11. května 1945) přibližně 12 000 padlých vojáků v celých Čechách. Praha byla rituálně osvobozena: Rudoarmějci byli vítáni jako osvoboditelé, Stalin v rozkazu Den vítězství deklaroval Prahu osvobozenou. Po válce se 9. května stal československým státním svátkem Dnem vítězství; od roku 2000 v ČR slaven pod názvem Den vítězství – Den osvobození. V roce 1990 byla Sovětská invaze do Československa 1968 oficiálně odsouzena a v roce 2018 byl Den vítězství slaven 8. května (jako u západních zemí), 9. května zůstal pamětním dnem osvobození Prahy. Numismaticky vznikla z květnového povstání bohatá sběratelská oblast: pamětní mince, medaile a vyznamenání věnované 5., 25., 50. a 75. výročí (poslední 2020).

Příchod Rudé armády 9. května 1945