Měnová reforma 1919

## Historie a průběh

Po skončení první světové války čelila střední Evropa ekonomickému chaosu. Rakousko-uherská banka ve Vídni pokračovala v nekontrolovaném tisku bankovek, což vedlo k drastickému znehodnocování měny. Pro ochranu československého hospodářství bylo nezbytné co nejrychleji přerušit vazby na tento inflační systém. Přípravy reformy probíhaly v přísném utajení, aby se zabránilo spekulacím a odlivu kapitálu.

Historie a průběh

Na základě zákona z 25. února 1919 byla v noci z 25. na 26. února nečekaně uzavřena státní hranice. V období od 3. do 9. března 1919 proběhlo povinné okolkování rakousko-uherských bankovek na československém území. Pouze takto označené bankovky zůstaly v platnosti. Součástí operace bylo i nucené snížení objemu oběživa: polovina předložené hotovosti byla zadržena jako nucená státní půjčka, úročená jedním procentem. Tímto krokem se státu podařilo nejen identifikovat a omezit množství peněz v oběhu, ale také získat potřebný kapitál.

## Důsledky a význam

Důsledky a význam

Bezprostředním výsledkem reformy bylo vytvoření koruny československé (Kč) a zastavení inflace importované z Rakouska a Maďarska. Československo se stalo jedním z prvních nástupnických států s vlastní, relativně stabilní měnou. Tento krok posílil důvěru v nový stát doma i v zahraničí a vytvořil příznivé podmínky pro poválečnou obnovu hospodářství. Následná Rašínova deflační politika, zaměřená na posílení kurzu koruny, sice přinesla sociální napětí, ale v dlouhodobém horizontu přispěla k tomu, že se československá koruna zařadila mezi nejpevnější měny v meziválečné Evropě.

Z numismatického hlediska představují okolkované rakousko-uherské bankovky první československá papírová platidla. Brzy po reformě byly vydány první státovky a v roce 1921 první československé mince. Reforma z roku 1919 je považována za jeden z nejúspěšnějších kroků československé hospodářské politiky a základní kámen finanční suverenity státu.