Římský principát

Augustus vytvořil systém, který byl kompromisem mezi starým republikánským zřízením a novou monarchickou realitou. Císař, jako princeps senatus (první ze senátorů), odvozoval svou autoritu z kumulace různých republikánských úřadů. Toto období, zejména jeho první dvě století, je známé jako Pax Romana – dlouhé období míru a prosperity, které umožnilo rozvoj obchodu, urbanizace a kultury v celé říši.

Po Augustově julsko-klaudijské dynastii se u moci vystřídaly dynastie Flaviovců, Antoninovců a Severovců. Během vlády Antoninovců ve 2. století n. l. dosáhla říše svého největšího územního a hospodářského rozmachu. Ve 3. století se však systém principátu zhroutil v důsledku vojenské anarchie, neustálých uzurpací, ekonomické krize a vnějších hrozeb. Toto krizové období ukončily až reformy císaře Diocletiana, které transformovaly říši v dominát.

Historie a charakteristika

Augustus provedl zásadní měnovou reformu, která stabilizovala peněžní systém na téměř dvě století. Základem byl zlatý aureus a stříbrný denár, jejichž ražba byla pod přímou kontrolou císaře. Dále existovaly mince z obecných kovů – mosazný sestercius a dupondius a měděný as. Ražba těchto nižších nominálů byla formálně svěřena senátu, což dokládá značka S C (Senatus Consulto) na jejich reverzech.

Mince principátu jsou klíčovým nástrojem císařské propagandy. Portrét panovníka na aversu potvrzoval jeho legitimitu, zatímco reversy oslavovaly jeho vojenská vítězství, stavební činnost nebo ctnosti. Postupem času, zejména od konce 2. století, docházelo k postupnému znehodnocování (devalvaci) stříbrného denáru snižováním obsahu drahého kovu. Císař Caracalla zavedl na počátku 3. století novou stříbrnou minci, antoninián, která měla hodnotu dvou denárů, ale obsahovala pouze 1,5 násobek stříbra. Tento proces byl jedním z projevů hluboké finanční krize říše.

Mincovnictví v období principátu