Enzyklopädie historie
Denárová měna
Denárová měna představuje monometalický peněžní systém, který dominoval v Evropě od raného do vrcholného středověku. Jeho základem byla jediná fyzicky existující mince – stříbrný denár.
## Historie
Základy denárové měny položil franský panovník Karel Veliký svou měnovou reformou na konci 8. století. Cílem bylo sjednotit a stabilizovat roztříštěné měnové poměry v jeho rozlehlé říši. Reforma zavedla jako základ hmotnostní a zároveň početní jednotku libru (latinsky libra, německy Pfund, anglicky pound), která se dělila na 20 solidů (latinsky solidus, německy Schilling, anglicky shilling) a 240 denárů (latinsky denarius, německy Pfennig, anglicky penny).
Historie
Klíčovým prvkem systému bylo, že se reálně razily pouze stříbrné denáry. Libra a solidus byly čistě účetní jednotky, které usnadňovaly počítání s většími částkami. Tento model se ukázal jako úspěšný a rychle se rozšířil po celé západní a střední Evropě, včetně Anglie, německých států, Itálie, a od 10. století také v Čechách, Polsku a Uhrách. Denárová měna fungovala v českých zemích až do grošové reformy kolem roku 1300.
## Charakteristika systému
Charakteristika systému
Hlavním rysem denárové měny byla její jednoduchost. Existence jediné mince usnadňovala obchod na lokální úrovni. Pro velké transakce se denáry vážily nebo počítaly na kopy (60 kusů) a hřivny (proměnlivý počet denárů odpovídající určité hmotnosti stříbra).
Systém byl však náchylný ke znehodnocování. Panovníci často snižovali hmotnost nebo ryzost stříbra v denárech, aby zvýšili své příjmy z mincovního regálu. Tento proces, známý jako renovatio monetae (obnova mince), vedl k postupnému poklesu hodnoty denáru. S hospodářským rozvojem ve 12. a 13. století přestávala drobná denárová mince vyhovovat potřebám dálkového obchodu, což vedlo k zavedení větších stříbrných mincí – grošů – a postupnému zániku čistě denárové měny.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie historie. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.