Toleranční patent

Politický kontext patentu byl dán osvícenským uvažováním Josefa II., jeho přesvědčením, že náboženská nesvoboda škodí státu hospodářsky (emigrace protestantů, snížení daňových výnosů) i mezinárodně (Josef II. usiloval o uznání Pruska a Velké Británie pro habsburské zájmy). Po nástupu Josefa II. k samostatné vládě (po smrti matky Marie Terezie 29. listopadu 1780) byly připraveny rozsáhlé reformy. Toleranční patent vznikl ve spolupráci s rakouskými právními a teologickými poradci v rámci osvícenské „josefínské reformy“, jež zahrnovala v letech 1781–1782 také patent o zrušení nevolnictví (1. listopadu 1781) a zákon o zrušení klášterů kontemplativních řádů (12. ledna 1782, zrušeno přibližně 800 klášterů s konfiskací majetku ve prospěch školství).

Toleranční patent 1781

Obsah patentu: legalizoval tři nekatolická křesťanská vyznání – augsburské (luterské), helvetské (kalvinistické / reformované) a řecké (pravoslavné). Jejich vyznavači získali svobodu soukromého vykonávání bohoslužeb a stejná občanská práva s katolíky: právo vykonávat řemesla, získávat akademické tituly, být přijati do veřejných funkcí. Nekatolíci dostali také právo zakládat vlastní školy a vychovávat své děti ve svém vyznání. Smíšená manželství katolíků s nekatolíky byla povolena, ale s podmínkami – děti z těchto manželství byly vychovávány v katolickém vyznání, pokud nebyla obě rodiče tolerovaného vyznání. Patent také prohlásil za neplatné dosavadní nucené konverze a umožnil nekatolíkům, kteří se k vyznání hlásili nahrazením v rámci uzavřeného šestitýdenního lhůtního období, vrátit se ke svému vyznání bez sankcí.

Politický kontext: josefínský osvícenský absolutismus

Patent obsahoval i omezení, jež dnes vyznívají jako reštrikce, ale v dobovém kontextu byla pochopitelná. Bohoslužby tolerovaných vyznání musely být soukromého charakteru („privatum exercitium religionis“), tedy odehrávat se v omezeném okruhu vyznavačů, ne veřejně. Nekatolické modlitebny nesměly mít věže, zvony, vstup z hlavní ulice nebo zvenčí viditelné církevní rysy – musely vypadat jako obyčejné domy. Modlitebny mohly vzniknout pouze v lokalitě, kde se přihlásilo nejméně 100 rodin nebo 500 dospělých vyznavačů. Modlitebny tolerovaných vyznání nesměly mít status farnosti, financování duchovních a stavby nesly tolerované komunity samy a katolický farář si zachovával dohledové pravomoci nad rodinnými matrikami. Veřejné průvody, procesí a pohřby zůstávaly katolickým monopolem až do roku 1849.

Obsah patentu z 13. října 1781

Reakce v českých zemích byla bouřlivá. V průběhu let 1781–1783 se k tolerovaným vyznáním přihlásilo přibližně 78 000 osob v Čechách a na Moravě, tedy asi 1,84 % populace. Vznikly první tolerantské sbory: helvetské sbory v jihovýchodní Moravě (Klobouky, Nesovice, Nemošice), augsburské sbory v severovýchodních Čechách (Krabčice, Telecí, Hořičky) a sbory v Praze (Klimentská 18, evangelický sbor pro Prahu a okolí). Před patentem žilo v Čechách a Moravě „tajně“ (kryptoprotestantsky) odhadem 150 000–200 000 vyznavačů, ale do tolerovaného statusu se přihlásila jen menšina. Mnozí zůstávali ze strachu, mnozí emigrovali do Pruska a Polska, mnozí pozbyli povědomí o tradici. V Uhrách byla reakce silnější – přes 1,5 milionu protestantů (zejména v Sedmihradsku) se zaregistrovalo do roku 1786.

Omezení a podmínky tolerance

Cesta k plné náboženské svobodě byla dlouhá. Toleranční patent neuznával reformované církve jako rovnoprávné s katolickou; jejich svatby, křty a pohřby musely být registrovány v katolických matrikách až do roku 1849, kdy patent z 8. března 1849 stanovil katolickou církev jako rovnoprávnou s jinými. Plnou rovnoprávnost přinesl Protestantský patent z 8. dubna 1861 (Patent Eduardův), jenž zrušil omezení o tvaru modliteben a uznal protestantské konsistorie jako rovnocenné s katolickými. Prosincová ústava (1867) konečně zaručila ústavní právo na svobodu vyznání a svědomí pro všechny občany rakousko-uherské monarchie. Toleranční patent Josefa II. tak představuje první krok osmdesátiletého procesu emancipace nekatolických křesťanů v rakouských a českých zemích a jeho 240. výročí (2021) připomněly všechny evangelické církve v Česku jako jeden z klíčových momentů své moderní historie. Josef II. svou tolerantní politikou rozšířil patent ještě 2. ledna 1782 o Edikt o toleranci k Židům (Toleranzedikt für die Juden), jenž otevřel židovským vyznavačům cestu k vyššímu vzdělání, řemeslné práci a obchodu.

Reakce v českých zemích – přihlášky 1781–1783

Cesta k Protestantskému patentu 1861 a Prosincové ústavě 1867