František I. Rakouský

František II. se narodil 12. února 1768 ve Florencii jako nejstarší syn budoucího císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky Španělské. Vyrůstal v Toskánsku a od 16 let pobýval u vídeňského dvora pod dohledem strýce Josefa II., jenž ho vychovával jako budoucího císaře. Po smrti otce 1. března 1792 přijal habsburské země a 5. července 1792 byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen za římsko-německého císaře. Korunovační obřad proběhl 14. července 1792 v Cáchách. Jen několik dní po jeho korunovaci, 20. dubna 1792, revoluční Francouzské shromáždění vyhlásilo válku Rakousku – začaly takzvané francouzské revoluční války, jež se měly táhnout (s krátkými přestávkami) přes celou Františkovu vládu.

Mládí a nástup po Leopoldovi II.

První koaliční válka (1792–1797) skončila Campoformiským mírem (17. října 1797) – Rakousko ztratilo Belgii (Rakouské Nizozemí, předáno Francii) a získalo část Benátska, Istrii a Dalmácii. Druhá koaliční válka (1799–1801) ukončila Lunévillská smlouva (9. února 1801), jež Rakousko stála levobřežní rýnské území. Třetí koaliční válka (1805) přinesla dvě klíčové porážky: bitvu u Ulmu (16.–19. října 1805) a bitvu u Slavkova (2. prosince 1805, Slavkov u Brna, „bitva tří císařů“), kde Napoleon Bonaparte porazil spojené rakousko-ruské vojsko Františka I. a Alexandra I. Ruského. Mír v Bratislavě (26. prosince 1805) odňal Rakousku Benátsko, Istrii a Tyrolsko. Tato porážka přiměla Františka k zásadnímu kroku.

Koaliční války proti revoluční Francii a Napoleonovi

Napoleon 12. července 1806 vyhlásil Rýnský spolek šestnácti německých států, jenž formálně vystoupil ze Svaté říše římské a postavil se pod francouzský protektorát. František II. dospěl k závěru, že další udržování římsko-německého titulu už nepřináší žádný politický užitek – naopak ho ohrožuje, kdyby Napoleon usiloval o získání císařské koruny pro sebe. Dne 6. srpna 1806 vydal František II. ve Vídni edikt o zániku Svaté říše římské, jímž po 844 letech (od korunovace Oty I. roku 962) zanikl titul římsko-německého císaře a samotná Říše. František zůstal pouze jako František I., císař Rakouský – tento císařský titul si totiž preventivně vytvořil už 11. srpna 1804 v reakci na Napoleonovo vyhlášení se francouzským císařem 18. května 1804 (a korunovaci 2. prosince 1804). Vzniklo tak Rakouské císařství (1804–1867) jako nástupnický habsburský stát zahrnující Rakousko, Čechy, Moravu, Halič, Uhry, Sedmihradsko a další země.

Vyhlášení Rakouského císařství 1804

Čtvrtá koaliční válka (1809) skončila pro Rakousko opět katastrofou bitvou u Wagramu (5.–6. července 1809) a Schönbrunnským mírem (14. října 1809), jenž Rakousko stál Salcbursko a Halič. V této vyčerpané pozici uzavřel kancléř Klemens von Metternich (od roku 1809 do 1848 hlavní architekt habsburské zahraniční politiky) cynicky alianci s Napoleonem – 1. dubna 1810 byla provdána Františkova dcera Marie Luisa Rakouská za Napoleona, jenž z ní 20. března 1811 zplodil syna a dědice Napoleona II. (vévoda zákonný, později Orlík). Politicky se však Rakousko v roce 1813 vrátilo na protinapoleonskou stranu a po Napoleonově porážce v bitvě u Lipska („bitva národů“, 16.–19. října 1813) získalo zpět ztracená území.

Zánik Svaté říše římské 6. srpna 1806

Vrcholným diplomatickým aktem Františkovy vlády byl Vídeňský kongres (18. září 1814 – 9. června 1815), jenž za přítomnosti tisíců diplomatů a panovníků v hostících městě Vídeň pod předsednictvím Metternicha přerozdělil mapu Evropy po napoleonských válkách. Habsburská monarchie získala zpět území v Itálii (Lombardie, Benátsko), Halič a Tyrolsko, vstoupila do Svaté aliance s Ruskem a Pruskem (26. září 1815) a stala se hlavou Německého spolku (1815–1866) – volné konfederace 39 německých států. Pro vnitřní záležitosti zavedl František (s Metternichem) konzervativní stabilizaci: cenzura, policejní stát, omezení svobody projevu, perzekuce nacionálně-liberálních hnutí. Pro česká území znamenala éra obnovení barokních hospodářských pořádků s mírnou modernizací. Z numismatického hlediska zavedl František I. Rakouský v roce 1811 takzvanou „bankocedule reformu“ (devalvace papírových peněz o 80 % v poměru 5:1) a v roce 1816 založení Rakouské národní banky. František I. Rakouský zemřel 2. března 1835 ve Vídni a habsburský trůn přešel na jeho slabomyslného syna Ferdinanda V.

Vídeňský kongres a Metternichova éra