Antonín Zápotocký

Zápotocký se narodil 19. prosince 1884 v Zákolanech u Kladna (některé zdroje uvádějí 12. prosince, ale standardní biografie a ÚSTR potvrzují 19. prosince) do rodiny dělníka a sociálnědemokratického funkcionáře Ladislava Zápotockého. Po obecné a měšťanské škole se vyučil kameníkem (1898–1903) a od mládí byl aktivní v sociálně demokratickém hnutí. V roce 1907 vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSSD), v roce 1921 se účastnil rozkolu strany a zakládal Komunistickou stranu Československa (KSČ). V meziválečném období působil jako tajemník Mezinárodního sdružení rudých odborů (Profintern), redaktor Rudého práva a v letech 1925–1929 jako poslanec Národního shromáždění za KSČ. V roce 1929 podpořil tzv. „bolševizaci“ strany pod Klementem Gottwaldem a stal se členem politbyra ÚV KSČ.

Mládí a odborářská kariéra

Po německé okupaci 1939 se Zápotocký pokusil emigrovat přes Polsko do Sovětského svazu, ale 7. srpna 1939 byl zatčen v Polsku gestapem (po obsazení Polska Wehrmachtem v září) a poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde strávil pět let (1940–1945). V táboře přežil dík relativně privilegované pozici (působil v kuchyni a v archivu) a po osvobození 22. dubna 1945 se vrátil do Prahy. Stalo se z něj v hierarchii KSČ – nejstaršího člena vrcholového vedení s autoritou „mučedníka pro stranu“. V poválečné období se stal generálním tajemníkem Ústřední rady odborů (ÚRO) v letech 1945–1948 a klíčovou postavou komunistického puče Února 1948 (organizoval generální stávku 24. února 1948 jako tlak na prezidenta Beneše).

Věznění v Sachsenhausenu 1940–1945

Dne 15. června 1948 (po Benešově abdikaci a Gottwaldově nástupu na prezidentský úřad) byl Zápotocký jmenován premiérem Československa. V této funkci řídil v letech 1948–1953 stalinistickou ekonomickou přestavbu: kolektivizaci zemědělství, znárodnění zbývajícího soukromého sektoru, masové politické procesy. Pod jeho premiérstvím proběhl proces s Miladou Horákovou (27. května – 8. června 1950, popravena 27. června 1950 spolu se třemi dalšími) a začaly stalinské procesy se „špiony“ a „titoisty“ v KSČ, jež vyvrcholily procesem se Rudolfem Slánským v listopadu 1952 (jeho exekuce 3. prosince 1952). Zápotocký se procesů osobně účastnil jako spoluschvalovatel rozsudků.

Premiér Československa 1948–1953

Po smrti Klementa Gottwalda (14. března 1953, devět dní po smrti Stalina, jíž se účastnil v Moskvě a uchladl) se 21. března 1953 Zápotocký stal druhým komunistickým prezidentem Československa. Funkce prezidenta byla v komunistickém systému formální (skutečnou moc soustředil první tajemník KSČ Antonín Novotný od září 1953), ale Zápotocký zůstal důležitou veřejnou postavou a hlavním tváří režimu navenek. Klíčovou událostí jeho prezidentského období byla měnová reforma 1953 (vyhlášena 30. května 1953, vstoupila v platnost 1. června 1953), jež znehodnotila úspory občanů v poměru 5:1 (do 300 Kčs) a 50:1 (nad 300 Kčs), zrušila bezvýhradně státní dluhopisy a vyvolala dělnické nepokoje v Plzni (Škoda Plzeň, 1. června 1953), kde demonstrace o 20 000 účastníků skončila zákrokem armády a 472 zatčenými. Zápotocký reagoval rozhlasovým projevem, v němž rozhořčeným občanům slíbil „nezhoršenou životní úroveň“. Jeho éra byla také obdobím postupné de-stalinizace po smrti Stalina, jež však v Československu zaostávala za Sovětským svazem.

Prezidentský úřad 1953–1957 a měnová reforma 1953

Zápotocký zemřel 13. listopadu 1957 v Praze v 72 letech (na infarkt myokardu po dlouhé nemoci). Jeho pohřeb byl státní událostí; rakev s ostatky byla po dobu několika dní vystavena ve Vladislavském sále Pražského hradu a 22. listopadu 1957 byl pohřben na vinohradském hřbitově. Po Sametové revoluci (1989) bylo jeho jméno odstraněno z většiny ulic a veřejných prostranství, jež dříve nesly jeho jméno (zákolany ulice byly přejmenovány). V moderní historiografii (Tomáš Pasák, Jiří Pernes, Karel Kaplan, ÚSTR) je Zápotocký hodnocen jako klíčový komunistický funkcionář stalinistického období, jenž nesl spoluodpovědnost za politické procesy, masové pronásledování věřících a kolektivizační represi. Numismaticky je Zápotockého éra spojena s československými ražbami 1953–1957 a měnovou reformou 1953.

Smrt a historické hodnocení