Mince Českého království

## Historický vývoj mincovnictví

Počátky českého mincovnictví spadají do druhé poloviny 10. století za vlády Boleslava I., kdy byly raženy první stříbrné denáry. Denárové období, charakteristické postupným zhoršováním kvality mince (tzv. renovatio monetae), bylo ve 13. století vystřídáno ražbou jednostranných brakteátů za Přemysla Otakara I.

Zásadní reformu provedl Václav II. kolem roku 1300, kdy zavedl pražský groš. Tato velká stříbrná mince, ražená v Kutné Hoře z místního stříbra, se stala na více než dvě století mezinárodně uznávaným platidlem. Souběžně s groši byly od 14. století za Jana Lucemburského raženy i první zlaté mince (florény), později známé jako dukáty.

Historický vývoj mincovnictví

Další významná epocha začala v roce 1520 ražbou jáchymovského tolaru, mohutné stříbrné mince, která dala jméno nejen tolarové měně v celé habsburské monarchii, ale nepřímo i americkému dolaru. Od nástupu Habsburků na český trůn v roce 1526 se české mincovnictví stalo součástí širšího měnového systému monarchie. Postupně se přešlo na krejcarovou a zlatkovou měnu a nakonec, v roce 1892, na korunovou měnu, která platila až do roku 1918.

## Klíčové mincovny a ikonografie

Nejdůležitějšími mincovnami Českého království byly Praha, Kutná Hora a Jáchymov. Pražská mincovna fungovala s přestávkami po celou dobu, Kutná Hora byla centrem ražby grošů a Jáchymov se proslavil produkcí tolarů. V různých obdobích fungovaly i další mincovny, například v Brně, Olomouci nebo Českých Budějovicích.

Klíčové mincovny a ikonografie

Ikonografie mincí se v průběhu staletí měnila. Na denárech a brakteátech převládaly postavy panovníka a světců (sv. Václav, sv. Vojtěch). Pro pražský groš je typická česká koruna na líci a dvouocasý lev na rubu. Tolary a dukáty často nesly portrét panovníka a zemský nebo říšský znak. Symbol českého lva zůstal ústředním heraldickým motivem po většinu historie českého mincovnictví.