Mince Uherského království

## Historický vývoj

Počátky uherského mincovnictví jsou spjaty s králem Štěpánem I. (vládl 997–1038), který zavedl první stříbrné denáry podle západních, především bavorských vzorů. Toto denárové období trvalo několik staletí, avšak kvalita mincí často kolísala v důsledku politické nestability a častých měnových obnov (renovatio monetae).

Zásadní zlom přinesla mincovní reforma Karla Roberta z Anjou ve 14. století. Od roku 1325 začal razit zlaté florény, později známé jako dukáty, které si díky své stabilní vysoké ryzosti získaly mezinárodní prestiž a staly se klíčovou obchodní mincí střední Evropy. Současně zavedl i stříbrné groše. Uherské zlaté ražby si udržely svůj význam po staletí.

Historický vývoj

Od 16. století, po nástupu Habsburků na uherský trůn, se mincovnictví postupně integrovalo do měnového systému habsburské monarchie. V tomto období se začaly razit velké stříbrné mince tolarového typu. I přes začlenění do většího celku si uherské mince často zachovávaly specifickou ikonografii, jako byl státní znak nebo postava Madony. V rámci Rakouska-Uherska (1867–1918) se v Uhrách razily mince korunové měny (korona a fillér) s maďarskými nápisy a symbolikou.

## Charakteristické rysy a mincovny

Pro uherské mince je typická bohatá ikonografie. Nejznámějším motivem je Madona s dítětem, která se objevuje na mincích od 14. století a stala se symbolem uherských ražeb, zejména dukátů a tolarů. Dalšími častými motivy byli svatí králové, především sv. Ladislav, a uherský státní znak.

Charakteristické rysy a mincovny

Centrem uherského mincovnictví byla po většinu jeho historie královská mincovna v Kremnici (maďarsky Körmöcbánya), založená Karlem Robertem z Anjou v roce 1328. Kremnické dukáty, označované značkou mincovny K-B, patřily k nejkvalitnějším v Evropě. Kromě Kremnice fungovaly v různých obdobích i další mincovny, například v Budě, Velké Bani (Nagybánya) nebo v sedmihradských městech.