Karel VI.

Karel VI. se narodil 1. října 1685 v Hofburgu ve Vídni jako mladší syn císaře Leopolda I. (1640–1705) a jeho třetí manželky Eleonory Magdaleny Falcko-Neuburské. Jako mladší syn neměl původně nárok na nástupnictví v habsburských zemích – tato pozice připadla jeho staršímu bratrovi Josefovi (jako císař Josef I. 1705–1711). Karel byl však vychováván jako kandidát na španělský trůn – po smrti bezdětného španělského krále Karla II. Habsburského 1. listopadu 1700 vypukla mezi Habsburky a Bourbony válka o španělské dědictví. Karel byl 12. září 1703 prohlášen ve Vídni za španělského krále Karla III. (Carlos III), v roce 1704 se vylodil v Lisabonu a vedl s pomocí Velké aliance (Velká Británie, Spojené nizozemí, Habsburkové, Portugalsko, Savojsko) kampaň proti francouzskému kandidátu Filipu V. Bourbonskému. Karel sídlil v Barceloně a v některých částech Španělska (zejména Aragon, Katalánsko, Valencie) ho šlechta uznávala za legitimního panovníka.

Válka o španělské dědictví a španělský kandidát

Neočekávaný zvrat přinesla smrt staršího bratra Josefa I. na neštovice 17. dubna 1711. Karel se stal jediným mužským dědicem habsburských zemí ve střední Evropě i kandidátem na španělský trůn. Pro Anglii a Spojené nizozemí byla tato perspektiva nepřijatelná – obnovení sjednocené habsburské říše Karla V. by ohrozilo evropskou rovnováhu sil. Velká Británie a Holandsko stáhly vojenskou podporu a 12. října 1711 byl Karel zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem za římsko-německého císaře. Válka o španělské dědictví byla ukončena Utrechtskou smlouvou (11. dubna 1713) mezi Francií a anglo-holandsko-savojskou koalicí a Rastattskou smlouvou (6. března 1714) mezi Francií a Habsburky. Karel VI. získal Belgii (Rakouské Nizozemí), Milánsko, Neapolsko a Sardinii (pozdě vyměněno za Sicílii 1720) – tedy bývalé španělské evropské državy mimo iberský poloostrov, jenž zůstal Filipu V. Bourbonskému.

Nástup na trůn 1711 a Rastattský mír 1714

Klíčovým ústavním aktem Karlovy vlády byla Pragmatická sankce vyhlášená 19. dubna 1713. Šlo o panovnický dekret stanovící, že habsburské země (Čechy, Morava, Slezsko, Rakousy, Uhry, Tyrolsko, Krajinsko, Korutany, Štyrsko, Belgie, Itálie) jsou nedělitelným celkem a budou se dědit v jediné linii, primárně mužské, ale v případě absence mužského potomka i ženské podle principu primogenitury. Sankce reagovala na reálnou situaci: Karel VI. po dvanáctileté snaze získal s manželkou Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou pouze dcery – Marii Annu (zemřela mladá), Marii Terezii (narozená 13. května 1717), Marii Annu (narozená 1718) a Marii Amálii (zemřela jako batole). Karel zasvětil další tři desetiletí své vlády diplomatickému boji o uznání Pragmatické sankce evropskými dvory. Postupně ji formálně uznaly Velká Británie, Spojené nizozemí, Prusko, Sasko, Rusko, Španělsko, Bavorsko, Francie a další státy, ale za politickou cenu (rozpuštění ostendské východoindické společnosti 1731, ústupky v polských a italských dědictvích).

Pragmatická sankce 19. dubna 1713

Vojensky vedl Karel VI. dvě války proti Osmanské říši. První (1716–1718) pod velením prince Evžena Savojského byla úspěšná: bitva u Petrovaradinu (5. srpna 1716) a u Bělehradu (16. srpna 1717) přinesly drtivá vítězství a Požárevačký mír (21. července 1718) zaručil Habsburkům Banát, Malou Valašsko a část Srbska s Bělehradem. Druhá válka (1737–1739), kterou Karel VI. zahájil neuvážně bez Evžena Savojského (zemřel 1736), byla katastrofou: Bělehradským mírem (18. září 1739) musely Habsburkové vrátit Bělehrad, Malou Valašskou a část Srbska. Karel VI. zemřel 20. října 1740 ve Vídni krátce po této porážce na následky otravy houbami a podlomeného zdraví. Jeho jediným naživu zůstávajícím dědicem byla 23letá Marie Terezie, jejíž nástup okamžitě vyvolal válku o rakouské dědictví (1740–1748) – Prusko, Bavorsko, Sasko a Francie odmítly Pragmatickou sankci uznat a snažily se Habsburky rozdělit.

Vojenská tažení proti Osmanům 1716–1739

Numismatický odkaz Karla VI. zahrnuje vysoce kvalitní barokní mincovnictví: tolary, půltolary, dukáty, dvacetikrejcary, sedmikrejcary s jeho portrétem a habsburským dvouhlavým orlem. V roce 1725 zavedl Karel VI. takzvanou rakouskou mincovní soustavu (Karl-Sechser, šestigrešle = 6 krejcarů), jež se rozšířila i na české země. Karel VI. byl mecenášem barokního umění (vídeňská Karlskirche 1716–1737, pražské paláce), zakladatelem vídeňské císařské bibliotéky (Hofbibliothek 1735, dnešní Österreichische Nationalbibliothek) a sběratelem mincí – jeho mincovní kabinet ve Vídni patřil k nejvýznamnějším evropským sbírkám 18. století a tvoří jádro dnešního Münzkabinettu Kunsthistorisches Museum.

Numismatický odkaz – konvenční měna a barokní tolary