Měnová reforma 1945

## Historie a cíle

Na konci druhé světové války panoval na území obnoveného Československa měnový chaos. V oběhu se nacházelo několik druhů platidel: protektorátní koruny, slovenské koruny, německé marky, maďarské pengő a vojenské poukázky. Celkové množství peněz v oběhu bylo mnohonásobně vyšší než před válkou, což vytvářelo silný inflační tlak.

Historie a cíle

Cíle reformy, připravované již exilovou vládou v Londýně a vyhlášené dekretem prezidenta Edvarda Beneše, byly trojí. Prvním bylo vytvoření jednotné a stabilní měny. Druhým bylo snížení nadměrného množství peněz v oběhu (tzv. inflačního převisu) a zamezení poválečné hyperinflaci. Třetím, politicky motivovaným cílem, bylo znehodnocení úspor a majetků, které byly získány během okupace, ať už kolaborací, nebo spekulacemi na černém trhu.

## Průběh a důsledky

Průběh a důsledky

Reforma proběhla v týdnu od 29. října do 4. listopadu 1945. Všechna dosavadní papírová platidla byla prohlášena za neplatná. Každý občan si mohl vyměnit pouze omezenou hotovost ve výši 500 korun v poměru 1:1 za nové státovky. Veškeré další peníze, včetně bankovních vkladů, cenných papírů a pojistek, byly zablokovány na takzvaných vázaných vkladech. Tyto vklady byly uvolňovány jen postupně a za přísných podmínek, přičemž jejich značná část byla později znehodnocena dalšími opatřeními, včetně měnové reformy v roce 1953.

Reforma měla drastický deflační účinek. Okamžitě snížila množství oběživa a stabilizovala cenovou hladinu. Zároveň však znamenala výrazný zásah do majetku obyvatelstva, který postihl nejen spekulanty, ale i střední třídu a drobné střadatele, kteří přišli o své celoživotní úspory. Operace byla technicky úspěšná a položila základ poválečné obnově hospodářství, zároveň však představovala první krok k pozdějším rozsáhlým zásahům státu do ekonomiky a soukromého vlastnictví.