Enzyklopädie historie
Měnová reforma 1892
Měnová reforma z roku 1892 představuje jeden z nejdůležitějších kroků v hospodářských dějinách Rakouska-Uherska za vlády císaře Františka Josefa I. Jejím cílem bylo stabilizovat měnu, opustit kolísavý stříbrný standard a přejít na zlatý standard, který se v té době stal základem finančních systémů většiny vyspělých evropských států.
Původní měna, zlatý (gulden), byla formálně založena na stříbrném standardu, což ji v druhé polovině 19. století činilo zranitelnou. Ceny stříbra na světových trzích klesaly v důsledku objevení nových nalezišť, což vedlo k oslabování a nestabilitě rakousko-uherské měny. Přechod na zlatý standard, který byl vnímán jako symbol hospodářské síly a stability, byl proto nezbytný pro udržení kroku s Německem, Velkou Británií a Francií. Reforma měla za cíl vytvořit pevnou a důvěryhodnou měnu krytou zlatem.
Příčiny a cíle reformy
Reforma zavedla novou měnovou jednotku – korunu (německy Krone, maďarsky korona), která se dělila na 100 haléřů (Heller, fillér). Přepočítací kurz byl stanoven na 1 zlatý = 2 koruny. Byly zavedeny nové mince: zlaté 10, 20 a 100 korun, stříbrné 1, 2 a 5 korun a drobné mince z obecných kovů. Přechod na novou měnu byl postupný. Zlatkové bankovky a mince zůstaly v oběhu souběžně s korunovými po několik let, aby si veřejnost na nový systém zvykla. Definitivní stažení zlatkové měny z oběhu bylo dokončeno až v roce 1900. Korunová měna pak platila až do zániku monarchie v roce 1918 a stala se základem pro měny nástupnických států, včetně československé koruny.
Zavedení korunové měny
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie historie. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.