Václav IV.

zdědil rozsáhlou a konsolidovanou říši, jeho vláda však byla poznamenána sérií krizí. Čelil odporu vysoké šlechty, která ho dvakrát zajala, a dostal se do konfliktu s církví, který vyvrcholil umučením Jana Nepomuckého. Jeho neschopnost efektivně vládnout v Říši vedla k jeho sesazení z římského trůnu. V českých zemích jeho autorita dále slábla v souvislosti s nástupem reformního hnutí Jana Husa, které přerostlo v husitskou revoluci krátce před jeho smrtí.

Historie

Mincovnictví za vlády Václava IV. navazovalo na měnový systém zavedený jeho předchůdci, jehož základem byl pražský groš. Ražba těchto stříbrných mincí pokračovala v Kutné Hoře, stejně jako ražba jejich dílů, malých penízů (parvů) a haléřů. Charakteristickým znakem tohoto období byl však postupný, ale znatelný pokles kvality grošů. V důsledku politické nestability, vysokých nákladů na královský dvůr a nedostatku financí docházelo ke snižování hmotnosti i ryzosti stříbra v mincích. Tento proces, známý jako zlehčování mince, vedl k postupné ztrátě důvěry v pražský groš, který byl dříve etalonem kvality.

Mincovnictví za vlády Václava IV.

Zlaté mince, dukáty (nazývané též florény), byly raženy i za Václava IV., avšak v menším objemu než za jeho otce Karla IV. Ikonografie mincí zůstala tradiční: na líci pražského groše byla zobrazena česká koruna a na rubu český lev. Opisy nesly jméno a titul panovníka. Ačkoliv nedošlo k zásadní měnové reformě, období vlády Václava IV. představuje z numismatického hlediska počátek úpadku grošové měny, který se plně projevil během následujících husitských válek. Mince z tohoto období jsou cenným pramenem pro studium přechodného období mezi zlatým věkem českého mincovnictví a krizí husitské doby.

Numismatický význam