Karel II. Španělský

Karel II. se narodil 6. listopadu 1661 v Madridu jako syn Filipa IV. a jeho neteře Marie Anny Rakouské. Důsledky generací habsburské příbuzenské plemenitby byly u Karla katastrofální - trpěl fyzickými deformacemi, mentální retardací, epilepsií a neplodností. Habsburská čelist byla tak výrazná, že nemohl řádně žvýkat. Nastoupil na trůn jako čtyřletý v roce 1665, regentství vykonávala jeho matka Marie Anna s pomocí různých favoritů, zejména jezuity Nithardem.

Španělsko za Karlovy vlády prožívalo hluboký úpadek. Ekonomika kolabovala navzdory přílivu amerického stříbra, které okamžitě mizelo na splácení dluhů a financování válek. Karel II. Španělský byl pouhou loutkou v rukou dvorských frakcí. Francouzská agrese Ludvíka XIV. připravila Španělsko o Franche-Comté, části Nizozemí a pohraničních pevností. Devoluční válka, holandská válka a válka Augšpurské ligy systematicky oklešťovaly španělské državy. Král, nazývaný "El Hechizado" (Očarovaný), věřil, že je posedlý démony a podstupoval exorcismy.

Historie

Dynastická krize dominovala posledním letům Karlovy vlády. Jeho dvě manželství - s Marií Luisou Orleánskou a Marií Annou Falcko-Neuburskou - zůstala bezdětná. Evropské mocnosti intrikovaly o španělské dědictví. Karel nejprve určil dědicem bavorského prince Josefa Ferdinanda, po jeho smrti Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV. Toto rozhodnutí rozpoutalo válku o španělské dědictví, která změnila mapu Evropy.

Karel II. zemřel 1. listopadu 1700 v Madridu ve věku 38 let. Jeho smrt ukončila španělskou větev Habsburků po 184 letech vlády. Pitva odhalila extrémní degeneraci - mozek velikosti vlašského ořechu, shnilé vnitřnosti, jediné nefunkční varle. Paradoxně během jeho vlády španělské mincovny v Americe produkovaly více stříbra než kdykoli předtím, ale toto bohatství pouze financovalo španělský úpadek.

Mincovnictví úpadkové éry

Karlovo mincovnictví představovalo paradox - obrovská produkce při ekonomickém kolapsu. Mincovny v Seville, Madridu, Mexiku, Limě a Potosí razily miliony pieces of eight a doublonů. Design španělských mincí zobrazoval zjednodušený královský portrét a habsburský erb s Herkulovými sloupy.

Technicky docházelo k úpadku kvality - mince byly často nepravidelné, s nečitelnými nápisy. Obsah drahého kovu byl manipulován pro rychlý zisk. Padělání bylo endemické - až čtvrtina oběživa byly falza. Koloniální "cobs" byly hrubé, ručně ražené kusy. Přesto španělské reály zůstávaly světovou obchodní měnou díky obrovskému objemu, ne kvalitě.