Mincovní pád

Hlavními typy jsou medailový a mincovní pád. U medailového pádu (medal alignment) je osa obou razidel shodná, tedy 0° nebo 360°. Pokud minci otočíme kolem svislé osy, motiv na druhé straně bude orientován stejně. Tento způsob je typický pro většinu evropských mincí a pro všechny medaile. Naopak u mincovního pádu (coin alignment) je horní razidlo otočeno o 180° vůči spodnímu. Po otočení mince kolem svislé osy je tedy motiv na druhé straně vzhůru nohama. Tento systém je charakteristický pro mince Spojených států amerických.

Kromě těchto dvou standardů existují i jiné, méně časté orientace razidel, například pootočení o 90° nebo jakýkoli jiný úhel. Takové odchylky jsou u moderních strojních ražeb považovány za chyboražbu, která vzniká uvolněním jednoho z razidel v lisu. U starších, ručně ražených mincí byla variabilita v orientaci běžná, protože přesné ustavení razidel nebylo technicky možné ani vyžadované.

Typy orientace razidla

Historicky nebyla orientace razidel vždy striktně dodržována. U antických a většiny středověkých mincí ražených kladivem byla poloha razidel víceméně náhodná. Snaha o standardizaci se objevuje až s nástupem strojní ražby v novověku, kdy se ustálily regionální zvyklosti. Medailový pád převládl v Evropě, zatímco mincovní pád se stal normou v USA.

Pro sběratele je znalost správného mincovního pádu důležitá. Pomáhá určit původ mince a může odhalit případnou chyboražbu. Mince s nestandardní orientací razidel, která se vymyká normě pro danou emisi, je sběratelsky zajímavá a může mít vyšší hodnotu. U moderních mincí je jakákoli odchylka od 0° nebo 180° (podle daného standardu) považována za výrobní vadu a vyhledávaný typ chyboražby.

Historický vývoj a sběratelský význam