Písmo

Nejstarší doložené písmo světa vzniklo v jižní Mezopotámii v městě Uruk koncem čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, přibližně mezi roky 3400 a 3200 př. n. l. Vědci ho označují jako protoklínové nebo proto-cuneiformní písmo. Je doloženo na hliněných tabulkách z období Uruk IV a Uruk III, jež obsahují stovky piktografických znaků – schematických obrazů zboží, zvířat a osob – v kombinaci s číselnými znaky. Drtivou většinu nejstarších tabulek tvoří hospodářské záznamy: evidence obilí, dobytka, oleje, piva, pracovních dnů a skladového hospodářství chrámů. Vlastní jazyk – sumerština – se v zápisu objevuje až s ustálením fonetických komponent přibližně okolo roku 2900 př. n. l., kdy se piktogramy postupně proměňují v stylizované klínové znaky vrytá do mokré hlíny rákosovým kolíkem se zkoseným hrotem (latinsky cuneus).

Vznik písma a hospodářské počátky

Klasické sumerské klínové písmo se rozvíjelo v raně dynastickém období (asi 2900–2334 př. n. l.), kdy klínové znaky postupně nahradily piktogramy a systém získal logografické i slabičné komponenty. Klínové písmo se stalo lingua franca celé starověké Mezopotámie a bylo přizpůsobeno akkadštině, chetitštině, elamštině, churritštině, urartejštině a dalším jazykům. Hospodářské texty z této doby – Hammurapiho zákoník (asi 1754 př. n. l.), úvěrové smlouvy z Babylonu, evidence skladů z Mari – jsou prvními doloženými písemnými dokumenty komerčního a finančního charakteru. Klínové písmo přežilo více než tři tisíce let; poslední dochované klínové texty pocházejí z Babylonu z prvního století našeho letopočtu, konkrétně astronomický almanach datovaný do roku 75 n. l. Tehdy ho už definitivně nahradila aramejská a řecká abeceda.

Sumerské klínové písmo

Druhým nezávislým – nebo alespoň výrazně samostatným – vynálezem písma byly egyptské hieroglyfy. Nejstarší doklady pocházejí z období Nakáda III, přibližně 3400–3100 př. n. l., a jde především o štítky z hrobu U-j v Abydu, kde byly mezi pohřebními předměty nalezeny drobné kostěné a slonovinové štítky s ranými hieroglyfickými znaky. První ucelená věta v hieroglyfickém zápisu byla nalezena na pečetní hlíně z hrobu krále Set-Peribsena (cca 2660–2650 př. n. l.) z 2. dynastie. Hieroglyfické písmo se v Egyptě používalo nepřetržitě více než tři a půl tisíce let; poslední známý hieroglyfický nápis pochází z chrámu na ostrově Filae a je datován do roku 394 n. l. Klíč k jejich rozluštění poskytla Rossettská deska, kterou v roce 1799 nalezla Napoleonova egyptská expedice; Jean-François Champollion oznámil úspěšné rozluštění v roce 1822.

Egyptské hieroglyfy

Děje vynálezu písma jsou složitější než pouhý dvojí původ v Mezopotámii a Egyptě. Současný stav vědy uznává nejméně čtyři nezávislé vynálezy písma: Mezopotámii (cca 3400–3100 př. n. l.), Egypt (cca 3250 př. n. l.), Čínu (oraculární kosti dynastie Šang, doloženo před rokem 1250 př. n. l.) a předkolumbovskou Mezoameriku (zapotécké, později olmécké a mayské znaky před rokem 1 n. l.). U dalších oblastí – krétské lineární A, harappské znaky z údolí Indu, rongorongo z Velikonočního ostrova – panuje stále spor, zda jde o plnohodnotná písma, nebo o protoznakové systémy. Z hlediska peněžnictví je důležité, že fénická abeceda – kterou kolem roku 1050 př. n. l. vytvořili foiničtí kupci pro obchodní záznamy v Levantě – stála za vznikem řecké, hebrejské, aramejské, latinské i kyrilické abecedy a tím i většiny dnešních evropských, blízkovýchodních a slovanských písem.

Další nezávislé vynálezy

Pro numismatiku je vynález písma stěžejní hned z několika důvodů. Bez písma by nebylo možné na minci uvést jméno panovníka, mincovnu, datum nebo nominální hodnotu – tedy informace, které tvoří jádro identifikace každé sběratelské mince. Antické řecké drachmy nesly opisy od 6. století př. n. l., římské republikánské denáry od 3. století př. n. l. a římské císařské mince od 27 př. n. l. nepřetržitě jméno císaře, jeho titulaturu a postupně i obrazové vyjádření vítězství, panteonu a politických událostí. Ve středověké Evropě se mincovní legenda stala klíčem k autentizaci ražeb – panovník bral odpovědnost za ryzost mince viditelným uvedením svého jména a mincovny. Bez vynálezu písma na konci 4. tisíciletí př. n. l. by tak nebyl možný ani dnešní svět standardizovaných měn, pojmenovaných emisí a sběratelských katalogů – jeho vznik je tudíž jednou z neviditelných, ale zcela zásadních předpokladů celé numismatiky.

Význam pro numismatiku a obchod