Zdeněk Nechanický
Ve 14. a 15. století začaly na území Ruska pronikat uherské dukáty, nazývané ruským obyvatelstvem „ugorskije“ nebo „červonci“. Inspirován těmito mincemi nechal Ivan III. kolem roku 1480 razit červonce - dukáty, napodobující uherské předlohy, ale se svým jménem. Pokud nebereme v úvahu Kyjevskou Rus, byly to první ruské zlaté mince, zřejmě ražené pouze ve velice omezeném množství. V současné době je znám pouze jeden exemplář v petrohradské Ermitáži. Tyto červonce neměly uplatnění v peněžním oběhu, ale používaly se výhradně jako vyznamenání za válečné zásluhy. Vojáci je nosili na čepici nebo na rukávě levé ruky. Tento způsob vyznamenávání nabyl širších rozměrů až v 17. století. Jediná výjimka ražby skutečně ruského zlatého oběživa byla uskutečněna v roce 1610. Tehdy car Vasilij Šujskij (1606-1610) placením švédského nájemného vojska vyčerpal veškeré stříbro ve státní pokladně. Těžkou situaci řešil ražbou zlatých děněg a kopějek stejné váhy a vzhledu běžnými razidly. Tyto mince měly desetinásobnou hodnotu než jejich stříbrné předlohy. Jejich ražba trvala pouze několik týdnů (i po dobytí Moskvy Poláky) a pokračovala pouze do vyčerpání nevelkých zásob zlata. Na těchto mincích jsou uvedena jména Vasilije Ivanoviče (Šujského) a po jeho zajetí polskými okupanty Vladislava Zikmundoviče, syna polského krále Zikmunda III. (1587 - 1632). Tato peněžní operace byla vysloveně nouzovou záležitostí.
Téměř nepřetržité války Ruska s Polskem, Švédskem a Tureckem v 17. století byly důvodem k rozsáhlejší ražbě zlatých červonců, používaných jako vyznamenání. Bylo to v dobách vlád Alexeje Michajloviče (1645 - 1676), Fedora Alexejeviče ( 1676 - 1682) a Sofie (1682 - 1689). Byly raženy v různých hmotnostech, od drobných dílů až po honosné portugaly (desetidukáty). Jednotlivé nominály byly udělovány nejen podle válečných zásluh, ale také podle původu. Portugaly byli odměňováni především bojarové - vojevůdci a naopak zasloužilí řadoví válečníci z řad prostých vojáků dostávali pouze zlaté kopějky či děngy.
Tyto mince nebyly oběživem a nedotkly se ani peněžních reforem Alexeje Michajloviče, přestože některé měly shodné letopočty 1654 a 1655 s „jefimky“ (kontramarkované západoevropské tolary). Byly určeny výhradně k vyznamenávání. Jejich značná část byla udělena zasloužilým kozákům Bohdana Chmelnického, kteří se po řadě vítězství nad Poláky zasloužili o sjednocení levobřežní Ukrajiny (od levého břehu Dněpru na východ) s Ruskem. Jsou známé ve dvou typech. Na prvním bývá na líci i rubu umístěn carský orel a kolem něj jméno a titul vládnoucího panovníka. Druhý typ nese na líci osmiřádkový nápis se jménem a titulem cara a na rubu je umístěn orel. Za vlády Sofie Rusko válčilo v letech 1687 - 1689 s krymskými Tatary a po vítězném krymském pochodu nastala potřeba další ražby těchto dukátů - červonců k vyznamenání vojska. Opět byly zhotoveny různé dukátové hodnoty od drobných ražeb až po desetidukáty. Svým vzhledem se lišily od prvních dvou typů. Na lícní straně je dvojportrét carevičů Ivana a Petra a na rubu portrét panující carevny Sofie, starší sestry mladších carevičů. Kolem portrétů jsou pro mnohé sběratele nesrozumitelné opisy, vyjádřené pouze začátečními písmeny jmen a titulů (vzhledem k tiskovým potížím s azbukou jsou následující ruské opisy psány latinkou):
Líc: B.M.V.G.C.I.K.I.A.P.A.
což značí:
B(ožieju) M(ilostiju) V(elikie) G(osudari) C(ari) I K(njazja) I(oann) A(lekseevič) P(etr) A(lekseevič)
Rub: I.G.B.C.IK.S.A.V.V.IM.R.S.
I G(osudarynja) B(lagovernaja) C(arevna) I K(njažna) S(ofija) A(lekseevna) V(seja) V(elikija) I M(alyja) R(ossij) S(amoderžcy)
V opisech existují drobné varianty a u nižších dukátových nominálů nejsou mezi písmeny rozdělovací znaménka. Všechny popisované zlaté ražby, s výjimkou Šujského zlatých kopějek a děněg, jsou po rytecké i ražební stránce kvalitně zhotovené. V druhé polovině 19. století byly v petrohradské mincovně ve velice omezeném množství raženy také jejich novoděly. Od původních ražeb jdou dobře rozeznat výtečnou zachovalostí a moderní ražbou. Jsou rovněž velmi vzácné.
