Byzanc

Počátky říše se tradičně spojují se založením Konstantinopole císařem Konstantinem I. Velikým v roce 330 nebo s rozdělením Římské říše v roce 395. Za vlády Justiniána I. v 6. století dosáhla říše značné územní expanze ve snaze obnovit původní rozsah římského impéria. Od 7. století však čelila tlaku islámské expanze a slovanských migrací, což vedlo ke ztrátě rozsáhlých území.

Navzdory územním ztrátám zažila Byzanc období kulturního a politického rozkvětu, například za vlády makedonské dynastie. Zásadní ranou pro říši bylo dobytí Konstantinopole křižáky během čtvrté křížové výpravy v roce 1204. Ačkoli byla říše později obnovena, nikdy již nedosáhla své dřívější síly. Její existence byla definitivně ukončena dobytím Konstantinopole osmanskými Turky v roce 1453.

Historie

Byzantské mincovnictví bylo klíčovým pilířem státní ekonomiky a správy. Základem měnového systému byl zlatý solidus, zavedený Konstantinem Velikým, který si po staletí udržel mimořádnou stabilitu hmotnosti a ryzosti a sloužil jako hlavní mezinárodní měna. Později byl nahrazen mírně znehodnoceným zlatým hyperpyronem.

Pro běžný platební styk byly zásadní měděné mince. Císař Anastasius I. provedl v roce 498 reformu, která zavedla velké bronzové nominály, z nichž nejznámější je follis s hodnotou 40 nummi, označený na rubu velkým písmenem „M“. Byzantské mince jsou charakteristické výraznou křesťanskou ikonografií, která postupně nahradila antické motivy. Častá jsou vyobrazení Krista, Panny Marie, svatých a kříže. Pro střední a pozdní období jsou typické miskovité (konkávní) ražby.

Mincovnictví a měna