Duhovka

Barevné tónování je výsledkem pomalé oxidace povrchu mince, nejčastěji vlivem sloučenin síry přítomných v atmosféře nebo v materiálech, s nimiž byla mince v dlouhodobém kontaktu. Typickým zdrojem těchto látek jsou staré papírové obaly, plátěné sáčky nebo dřevěné skříňky. Na povrchu kovu se vytváří tenká vrstva sulfidu, jejíž tloušťka určuje, jak se od ní odráží světlo. Různá tloušťka této vrstvy způsobuje interferenci světelných vln, což lidské oko vnímá jako spektrum barev od žluté a červené až po modrou a fialovou.

Klíčovým faktorem je přirozenost procesu. Přirozená duhovka vzniká desítky let a má plynulé, harmonické barevné přechody. Oproti tomu uměle vytvořená patina, dosažená pomocí chemikálií nebo tepla, mívá často křiklavé, nepřirozené barvy a ostré přechody, což je považováno za poškození mince.

Vznik a charakteristika

Sběratelská hodnota mince s duhovkou je silně závislá na její estetické kvalitě a originalitě. Atraktivní, přirozená a rovnoměrná duhovka může hodnotu mince, zejména ve vysoké zachovalosti, výrazně zvýšit. Sběratelé si cení mincí s příjemnými barevnými kombinacemi, které podtrhují detaily reliéfu. Naopak, nevzhledná, skvrnitá nebo uměle vyvolaná patina hodnotu mince snižuje.

Renomované certifikační autority jako NGC a PCGS dokáží rozlišit přirozenou patinu od umělé. Pokud je patina shledána originální a atraktivní, je tato skutečnost často uvedena na certifikátu a může přispět k vyššímu ocenění mince na trhu. Duhovka tak představuje jeden z faktorů, kde se technický stav mince prolíná s jejím uměleckým a estetickým vnímáním.

Sběratelský význam