Ferdinand II. Habsburský

Ferdinand se narodil 9. července 1578 ve Štýrském Hradci (Graz) jako syn arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. V letech 1590–1595 studoval na jezuitské univerzitě v Ingolstadtu, kde se utvrdil v hluboce katolickém světonázoru pod vlivem jezuitského řádu. Po smrti otce 1590 sice teoreticky převzal vládu nad Vnitřním Rakouskem (Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Gorice), ale skutečnou moc vykonával od roku 1596 po dosažení plnoletosti. Okamžitě zahájil v vnitřních habsburských zemích protireformační kampaň: roku 1598 vydal edikt o vyhoštění všech protestantských kazatelů a učitelů ze Štýrska a do roku 1605 dokončil rekatolizaci celé vnitřní Rakouska – první úspěšný protireformační projekt v habsburských zemích a model pro pozdější české podmínky.

Mládí a Štýrské vévodství

Dne 6. června 1617 byl Ferdinand zvolen českým sněmem za nástupce bezdětného Matyáše Habsburského a 29. června 1617 korunován českým králem v katedrále sv. Víta. Jeho katolicismus a očekávaná protireformace vzbudily ostré napětí mezi habsburským dvorem a převážně protestantskými českými stavy. Eskalace vyvrcholila třetí pražskou defenestrací 23. května 1618, kdy čeští protestantští šlechtici vyhodili z oken Pražského hradu místodržícího Viléma Slavatu z Chlumu, Jaroslava Bořitu z Martinic a sekretáře Filipa Fabricia (všichni pádu přežili). Defenestrace zahájila české stavovské povstání proti Ferdinandovi a o měsíc později vypukla třicetiletá válka. Po smrti císaře Matyáše (20. března 1619) byl Ferdinand 28. srpna 1619 zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem novým římsko-německým císařem. České stavy ho však 22. srpna 1619 sesadily z českého trůnu a 26. srpna 1619 zvolily za českého krále Fridricha Falckého, kalvinistického kurfiřta zvaného „zimní král“.

Třetí pražská defenestrace a začátek třicetileté války

Klíčová bitva proběhla 8. listopadu 1620 na Bílé hoře nedaleko Prahy. Spojené habsbursko-bavorské vojsko o síle přibližně 25 000 mužů pod velením Karla Bonaventury Buquoye a Tillyho porazilo české stavovské vojsko o přibližně stejném počtu pod velením knížete Kristiána z Anhaltu. Bitva trvala pouhé dvě hodiny a stála české straně přibližně 2 000 padlých. Fridrich Falcký druhý den uprchl z Prahy a do exilu, Ferdinand II. se znovu ujal českého trůnu. Následoval Staroměstský exekuce 21. června 1621, kdy bylo na Staroměstském náměstí veřejně popraveno 27 vůdců stavovského povstání (3 páni, 7 rytířů, 17 měšťanů). Hlavy popravených byly vystaveny na Staroměstské mostecké věži a Karlově mostě po dobu deseti let.

Bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620

Po Bílé hoře následovala systematická rekatolizace. Roku 1622 byl katolické straně vrácen veškerý zkonfiskovaný majetek povstalců (přibližně tři čtvrtiny veškerého půdy v Čechách změnily majitele). Roku 1624 byl katolicismus prohlášen za jediné povolené vyznání v českých zemích. Patenty z let 1624–1628 nařídily vyhoštění všech protestantů, kteří se odmítli konvertovat: emigrovalo přibližně 150 000 osob (12 % populace), včetně velkých vědeckých a kulturních postav (Jan Amos Komenský). Vrcholem byla Obnovené zřízení zemské vyhlášené Ferdinandem 10. května 1627, jež zrušila volební charakter českého trůnu a stanovila habsburskou dynastickou primogenituru, zavedla němčinu jako rovnocenný jednací jazyk se češtinou a zrušila řadu privilegií českých stavů.

Katolická rekatolizace a Obnovené zřízení zemské

Na říšské úrovni Ferdinand II. v roce 1629 vyhlásil Edikt restituční, jenž katolické církvi nařizoval vrácení veškerého majetku zkonfiskovaného protestanty od augšpurského míru 1555 – přibližně 500 klášterů a 14 biskupství v severním Německu. Tento radikální krok vyvolal vstup Švédska do třicetileté války v roce 1630 pod králem Gustavem II. Adolfem a značně rozšířil konflikt. Ferdinand II. zemřel 15. února 1637 ve Vídni a v císařské hodnosti ho nahradil jeho syn Ferdinand III. (1608–1657), jenž v roce 1648 podepsal Vestfálský mír, jímž skončila třicetiletá válka. Pro českou numismatiku znamenala Ferdinandova vláda vrchol tolarového mincovnictví – jeho jáchymovské, kutnohorské a pražské tolary s portrétem císaře patří k cenným barokním ražbám.

Edikt restituční a evropský dopad