Pražská hřivna

Pražská hřivna se jako standardizovaná jednotka prosadila v souvislosti s mincovní reformou krále Václava II. kolem roku 1300. Její přesná hmotnost v pramenech se mírně liší, v odborné literatuře se nejčastěji uvádí hodnota 253,14 gramu. Vycházela ze starších, méně unifikovaných jednotek a byla příbuzná s jinými evropskými hřivnami, například s hřivnou kolínskou, od níž se však hmotnostně odlišovala.

Jako jednotka se pražská hřivna používala nejen v mincovnictví, ale také v obchodě s drahými kovy a při stanovování poplatků či daní. Její zavedení bylo součástí snahy o centralizaci a stabilizaci hospodářství Českého království, které se díky bohatým zásobám stříbra stalo ekonomickou velmocí středověké Evropy.

Historie a definice

V mincovnictví měla pražská hřivna zásadní význam. Definovala takzvanou mincovní nohu, tedy předpis, kolik mincí určitého druhu a jakosti se má vyrazit z jedné hřivny stříbra. Například při zavedení pražských grošů bylo stanoveno, že z jedné pražské hřivny čistého stříbra se má vyrazit určitý počet grošů o předepsané ryzosti.

Tento systém umožňoval kontrolu nad kvalitou ražených mincí a sloužil jako základ pro jejich hodnotu. Počet mincí ražených z jedné hřivny se v průběhu staletí měnil, což odráželo postupné znehodnocování měny (snižování obsahu stříbra v mincích). Pražská hřivna tak nebyla jen fyzickou váhou, ale také účetní jednotkou, která stála v centru celého grošového peněžního systému až do jeho nahrazení tolarovou měnou v 16. století.

Význam v mincovnictví