Intrinsická hodnota

Koncept intrinsické hodnoty je klíčový pro pochopení funkce peněz v historii. Po tisíciletí byla důvěra v měnu založena na tom, že nominální hodnota mince přibližně odpovídala její hodnotě kovové. Mince tak nebyly pouhým symbolem, ale samy o sobě představovaly reálné bohatství. Tento princip zaručoval jejich širokou akceptaci i mimo území emitenta.

U moderních oběžných mincí je situace zcela odlišná. Jsou raženy z levných kovů a jejich intrinsická hodnota je zlomkem jejich nominální hodnoty. Fungují jako takzvané fiat peníze, jejichž hodnota je dána důvěrou ve stát, který je vydává. Naopak u investičních (bullion) mincí je intrinsická hodnota hlavním faktorem, který určuje jejich cenu. Jejich nominální hodnota je obvykle jen symbolická a mnohem nižší než hodnota obsaženého kovu.

Definice a význam

Vztah mezi intrinsickou a nominální hodnotou byl v historii často napjatý. Pokud panovník z finančních důvodů snížil obsah drahého kovu v mincích (debasement), ale ponechal jim původní nominál, docházelo k inflaci. Tento proces vedl k uplatnění Greshamova zákona, podle kterého „špatné peníze vytlačují z oběhu dobré“. Lidé si totiž ponechávali mince s vyšší intrinsickou hodnotou (ty „dobré“) a platili mincemi znehodnocenými (těmi „špatnými“).

Když inflace způsobila, že cena kovu na trhu převýšila nominální hodnotu mince, docházelo k masivnímu tavení mincí, protože se vyplatilo je prodat jako surovinu. Z tohoto důvodu byly mnohé historické stříbrné a zlaté mince staženy z oběhu a nahrazeny mincemi z obecných kovů. Pro sběratele je proto znalost intrinsické hodnoty důležitá nejen pro ocenění investičních mincí, ale i pro pochopení historických osudů starších ražeb.

Historický vývoj a vztah k nominální hodnotě