Křest Bořivoje I.

Bořivoj I. (přibližně 852–888/889) byl historicky prvním doloženým knížetem rodu Přemyslovců, který stál v čele rané přemyslovské knížecí domény ve středních Čechách s centrem v Levém Hradci. V té době byla česká kotlina rozdělena na několik kmenových knížectví (Pšované, Lemuzi, Doudlebové, Lučané, Charváti, Zličané atd.), z nichž Přemyslovci jako kmen Čechů kontrolovali levobřežní Vltavu a posléze sjednotili českou kotlinu. Bořivoj uzavřel kolem roku 873 manželství se sv. Ludmilou (přibližně 860–921), dcerou pšovského knížete Slavibora, čímž si zajistil spojenectví se severočeským kmenem. Ze sňatku Bořivoje a Ludmily vzešli synové Spytihněv I. (vládl 894–915) a Vratislav I. (vládl 915–921), tedy předkové sv. Václava (zavražděn 935).

Bořivoj a sv. Ludmila

Kolem roku 880 patřily Čechy do velkomoravské sféry vlivu knížete Svatopluka I. Bořivoj přijížděl na Svatoplukův dvůr (lokalizovaný archeologicky do Mikulčic nebo do Starého Města u Uherského Hradiště, případně do Pohanska) jako vazal a podle Kosmovy kroniky se zde podle pohanského zvyku posadil na zem, protože jako nepokřtěný neměl povoleno usednout ke křesťanské hostině s knížetem. Tato urážka prý Bořivoje pohnula k přijetí křtu, jejž mu na místě udělil arcibiskup Metoděj. Datace události se uvádí nejčastěji mezi roky 882–884 (přesnější datum se nedochovalo, ale musí proběhnout před Metodějovou smrtí 6. dubna 885 a po sňatku Bořivoje s Ludmilou v 70. letech 9. století). Po Bořivojovi se nechala pokřtít i Ludmila (která se posléze stala první českou svatou) a postupně i další členové přemyslovského rodu.

Velkomoravský dvůr a křest cca 882–884

Po svém křtu se Bořivoj vrátil do Čech doprovázen knězem Kaichem, jenž byl posláním Metodějem, a v Levém Hradci severně od Prahy nechal Bořivoj postavit první doloženou křesťanskou stavbu v Čechách – kostel sv. Klimenta (cca 882–884). Tato dedikace je významná – sv. Kliment je papež a mučedník, jehož ostatky převezli Cyril a Metoděj z Chersonésu (Krym) přes Konstantinopol do Říma; kult sv. Klimenta byl tedy typickým symbolem cyrilometodějské tradice. Po smrti Metoděje v roce 885 a po vyhostění jeho učedníků ze Velké Moravy roku 885–886 přemýšlel Bořivoj o nové vlně christianizace svého knížectví. Pravděpodobně v období 884–888/889 nechal Bořivoj postavit i druhou křesťanskou stavbu v Čechách – kostel Panny Marie na pražském hradišti (dnešní Pražský hrad), jenž se stal základem pozdějšího hradišťního a sídelního komplexu.

Návrat do Čech a křesťanské stavby

Křest Bořivoje vyvolal v Čechách prudký pohanský odpor. Část kmenového šlechtického prostředí (možná i lutičtí Lemuzi a Lučané) Bořivoje krátce vyhnala (kolem roku 884–885) a Bořivoj získal moc zpět až s vojenskou pomocí Svatopluka I. Po sjednocení Čech podstoupily přemyslovské knížectví několik dalších decennií balance mezi cyrilometodějskou slovanskou liturgií, jež upadala s pádem Velké Moravy, a postupně sílící latinskou liturgií zprostředkovanou regensburskou diecézí. Přemyslovský stát se nakonec přiklonil k latinské tradici (k tomu definitivně po roce 973 zřízením pražského biskupství podléhajícího mohučskému arcibiskupu), ale slovanské mše se v různých klášterech praktikovaly až do 11. století (Sázavský klášter sv. Prokopa). V archeologickém záznamu lze Bořivojovy roky doložit nálezy v Mikulčicích, Levém Hradci a Pražském hradě, kde proběhly v 90. letech 20. století rozsáhlé výzkumy.

Vztah s Moravou a politické důsledky

Křest Bořivoje I. má pro českou historii několik klíčových významů. Za prvé symbolicky zahájil christianizaci Čech a propojil český stát s evropským křesťanským společenstvím. Za druhé orientoval ranou českou církev na velkomoravskou cyrilometodějskou tradici, jejíž stopy přetrvávaly v Čechách dlouho po pádu Velké Moravy (Sázava sv. Prokopa, slovanská hagiografie z 10.–11. století). Za třetí položil základy přemyslovské knížecí domény, jež se v 10. století rozšířila na celou českou kotlinu a definitivně sjednotila český stát pod vládou Přemyslovců (vymření po meči 4. srpna 1306 zavražděním Václava III. v Olomouci). Bořivojovy první kostely v Levém Hradci a na Pražském hradě jsou archeologicky dokumentovány a tvoří nejstarší křesťanské sakrální stavby v Čechách. Postupná christianizace pak vedla k mučednické smrti sv. Václava (935) a založení pražského biskupství (973).

Význam pro českou christianizaci