Tetarteron

## Historie a vznik

Zlatý tetarteron, celým názvem tetarteron nomisma, zavedl císař Nikeforos II. Fokas kolem roku 965. Do té doby byla základem byzantského měnového systému zlatá mince solidus, která si po staletí udržovala stabilní hmotnost a ryzost. Nová mince, tetarteron, byla ražena s nižší hmotností, přibližně o dvanáctinu lehčí než původní solidus, který byl přejmenován na histamenon nomisma.

Historie a vznik

Oficiálním důvodem pro zavedení lehčí mince byla snaha usnadnit obchod s arabským světem, jehož zlaté dináry byly lehčí. Skutečným motivem však byla fiskální politika státu. Stát mohl vyplácet platy a jiné závazky v lehčích tetarteronech, zatímco daně nadále vybíral ve starších, těžších mincích (histamenech). Tímto způsobem ušetřil značné množství zlata. Obě zlaté mince, histamenon i tetarteron, obíhaly souběžně.

## Charakteristika a vývoj

Charakteristika a vývoj

Zpočátku byly obě mince, histamenon i tetarteron, ploché a lišily se pouze hmotností. Od poloviny 11. století se však začaly odlišovat i vizuálně. Zatímco histamenon získal charakteristický miskovitý tvar (stal se z něj tzv. skyfát), tetarteron zůstal plochý, ale byl menšího průměru a větší tloušťky. To usnadnilo jejich rozlišení v každodenním styku.

Během 11. století docházelo k postupnému snižování obsahu zlata v obou typech mincí, což vedlo ke krizi byzantské měny. Císař Alexios I. Komnenos proto na konci 11. století provedl radikální měnovou reformu, při níž zavedl novou zlatou minci hyperpyron a zlaté nomismy zrušil. Název tetarteron však nezanikl – byl přenesen na novou drobnou měděnou minci, která v reformovaném systému hrála roli nejmenšího nominálu.