Jaro národů 1848

Politické napětí, jež dlouhodobě vedlo k revoluci, vznikalo v habsburské monarchii v období takzvané Předbřeznové éry (1815–1848). Kancléř Klemens von Metternich od Vídeňského kongresu (1815) prosazoval konzervativní stabilizaci kontinentu, ale jeho systém cenzury, policejního dohledu, omezení svobody projevu a tlumení nacionálních hnutí narážel na rostoucí společenské změny: vzestup průmyslové buržoazie, šíření liberálních idejí, formování moderních národů a jejich kulturně-politických programů. V českých zemích sehrály klíčovou roli formace národního obrození – Josef Jungmann, Pavel Josef Šafařík, František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, Karel Havlíček Borovský. V politické rovině se v období 1845–1848 formovaly dva tábory: německo-rakouský liberalismus s centristickými představami a slovanský federalistický program reprezentovaný Palackého „austroslavismem“.

Předehra: politické napětí Předbřeznové éry

Konkrétní revoluční dění začalo 13. března 1848 ve Vídni, kde studenti Lékařské fakulty Vídeňské univerzity vyšli do ulic s peticí požadující politické reformy. Vídeňské povstání vyústilo v pád Metternicha (jenž uprchl do Londýna) a vyhlášení slibu konstituce. Zprávy z Vídně okamžitě dorazily do Prahy. Dne 11. března 1848 se v lázních Svatováclavských (dnes Václavské náměstí) shromáždili pražští měšťané pod vedením Karla Havlíčka Borovského, Františka Augustina Brauera a Aloise Pravoslava Trojana a sepsali takzvané Svatováclavské žádosti adresované císaři – první otevřený politický program českých zemí v 19. století. Žádosti volaly po jednotném zemském sněmu pro Čechy, Moravu a Slezsko, zrušení nevolnictví, svobodě tisku a shromažďování, rovnoprávnosti českého a německého jazyka, zavedení národní gardy a veřejném vyučování v mateřském jazyce. Druhá pražská deputace 29. března 1848 odjela do Vídně předat žádosti Ferdinandovi V.; první kabinetní list z 8. dubna 1848 přinesl částečné přijetí, druhý kabinetní list z 28. dubna 1848 (po jednání s českou deputací) širší ústupky včetně jazykové rovnoprávnosti.

Březnové žádosti a vznik konstitučních slibů

Kulminačním momentem českých dějin Jara národů se stal Slovanský sjezd v Praze konaný 2.–12. června 1848 v Žofínském paláci a v Sále Sofie. Sjezd, jenž organizoval František Palacký, byl prvním celoslovanským politickým setkáním v dějinách – přijelo přibližně 363 delegátů ze všech slovanských národů habsburské monarchie (Češi, Slováci, Moravané, Slezané, Slezané, Poláci, Rusové, Ukrajinci, Slovinci, Charváti, Srbové, Bulhaři). Sjezd se rozdělil do tří sekcí – česko-slovenské, jihoslovanské a polsko-ukrajinské – a usiloval o vypracování společného austroslavského programu opřeného o federativní přebudování habsburské monarchie. Sjezd schválil deklaraci požadující ústavní práva pro všechny národy a vyzval evropské mocnosti k uznání slovanských národů jako rovnoprávných partnerů v evropské politice. Účast Ruska byla limitovaná – v té době v Rusku vládl Mikuláš I., absolutistický car, jenž neměl pochopení pro austroslavské federalistické cíle.

Slovanský sjezd 2.–12. června 1848

Přesto Sjezd nedoběhl do konce. Pražská národní garda a radikálové (zejména studenti a dělníci) vyvolali ve svatodušních dnech 12. června 1848 srážky s vojskem velitele Prahy generála Alfreda Windischgrätze. Po smrti studenta na Koňském trhu (Václavské náměstí) vznikly pražské barikády a sedm dnů (12.–17. června) probíhalo svatodušní povstání. Windischgrätz odpověděl artilerijským bombardováním Starého a Malého Města z Petřína a Letné. Při bombardování byla zabita generálova manželka, kněžna Eleonora Windischgrätzová, zasažená střelou v okně guvernérského paláce. Povstání bylo 17. června 1848 potlačeno, Slovanský sjezd rozpuštěn a v Praze vyhlášen stav obležení do roku 1853. Klíčoví radikálové (Karel Sabina, Josef Václav Frič, Emanuel Arnold) byli zatčeni.

Svatodušní povstání v Praze a Kremsierský sněm

Důsledky Jara národů pro habsburskou monarchii a české země byly složité a dlouhodobé. Říjnové vídeňské povstání (6. října – 31. října 1848) bylo potlačeno Windischgrätzem a knížetem Jelačićem chorvatským; Ferdinand V. 2. prosince 1848 abdikoval v Olomouci ve prospěch synovce, 18letého Františka Josefa I. Kremsierský sněm zasedající v Kroměříži od 22. listopadu 1848 do 7. března 1849 připravil pokrokovou ústavu, ale František Josef I. ji 4. března 1849 nahradil vlastní oktrojovanou Stadionovou ústavou, již v roce 1851 zcela zrušil sylvestrovskými patenty (31. prosince 1851) a nastoupil neoabsolutistický Bachův režim (1851–1859). Trvalým ziskem však byly některé reformy: zrušení robotního pánského práva a poddanství 7. září 1848 (Kudlich), zákonné uznání jazykové rovnoprávnosti, počátek moderní byrokratické správy. Pro češskou národní identitu znamenalo Jaro národů průlom – poprvé byly formulovány politické cíle moderního národa a zakotveny v politické paměti. Mezi roky 1848 a 1867 (rakousko-uherské vyrovnání) se na české politické scéně utvořily tábory staročechů (Palacký, F.L. Rieger) a mladočechů (bratři Grégrové). Numismaticky znamenala éra 1848 první obrazy občanské svobody – například nezvyklou krátkou ražbu poválečných tolarů a dvouzlatníků.

Důsledky: Bach, oktrojovaná ústava, vznik Rakouska-Uherska