Kostnický koncil

Papežské schizma, jež koncil řešil, vzniklo roku 1378 zvolením dvou rivalitních papežů – Urbana VI. v Římě a Klimenta VII. v Avignonu – po sporné volbě po smrti Řehoře XI. Trvalo tedy nepřetržitě od roku 1378 a křesťanský svět se rozdělil na dvě obediencí. Pokus o vyřešení na koncilu v Pise v roce 1409, jenž oba dosavadní papeže sesadil a zvolil třetího (Alexandra V., následovaného v roce 1410 Janem XXIII.), situaci ještě zhoršil, protože ani jeden z dvou předchozích papežů sesazení neuznal. Krize tří souběžných papežů (Jan XXIII. – linie pisánská, Řehoř XII. – linie římská, Benedikt XIII. – linie avignonská) ohrožovala samotnou jednotu západní církve. Římsko-německý král Zikmund Lucemburský (mladší bratr českého krále Václava IV.) využil své autority a v dohodě s papežem Janem XXIII. nátlakem svolal nový ekumenický koncil do říšského města Kostnice.

Papežské schizma a svolání koncilu

Koncil byl slavnostně zahájen 5. listopadu 1414 a postupně se rozrostl na přibližně 600 prelátů, 5 000 kleriků a tisíce vědců, právníků a posluchačů – celkem až 70 000 osob přijíždějících do Kostnice na delší období. Hlasovací systém byl novátorský: hlasovalo se podle pěti národů (italský, francouzský, německý, anglický, později španělský), nikoli podle jednotlivců, čímž koncil omezil dominanci italských prelátů. V průběhu 45 generálních sezení koncil postupně přiměl všechny tři rivální papeže k odstoupení: Jan XXIII. uprchl 21. března 1415 a byl 29. května sesazen; Řehoř XII. oficiálně rezignoval 4. července 1415; Benedikt XIII. odmítal odstoupit, byl 26. července 1417 prohlášen za heretika a sesazen.

Jednání 1414–1418 a sesazení tří papežů

Klíčovým procesem koncilu se stal soud s českým mistrem Janem Husem, jehož učení o autoritě Písma proti autoritě papežů a o nezávislosti svědomí katolická hierarchie považovala za hereze. Hus přijel do Kostnice 3. listopadu 1414 pod ochranným glejtem císaře Zikmunda, ale byl 28. listopadu 1414 zatčen na příkaz kardinálského kolegia a uvězněn v dominikánském klášteře. Po několika veřejných slyšeních (5., 7. a 8. června 1415) v katedrále, kde mu nebylo umožněno obhájit své teze, ale pouze odvolat, byl Hus 6. července 1415 odsouzen jako kacíř, defrocked (zbaven kněžského svěcení) a téhož dne upálen na hranici za hradbami Kostnice. Jeho přítel a žák Jeroným Pražský byl po podobném procesu rovněž upálen 30. května 1416. Husova smrt vyvolala v Čechách bouřlivý odpor: 2. září 1415 vyhotovili čeští a moravští páni protestní list (stížnost s 452 pečetěmi), v němž Kostnickému koncilu Husovo upálení vyčítali jako bezdůvodné porušení císařského glejtu.

Proces s Janem Husem a jeho upálení

Po dlouhé série diplomatických jednání zvolil koncil 11. listopadu 1417 nového papeže Otta Colonnu, jenž si zvolil jméno Martin V. Schizma trvající 39 let bylo definitivně ukončeno. Martin V. okamžitě anuloval všechna rozhodnutí jiných koncilů ohledně jeho autority a začal vyjednávat o reformách. Závěrečné sezení proběhlo 22. dubna 1418 a Martin V. opustil Kostnici 16. května 1418 do Říma. Koncil vydal také dva klíčové dekrety o reformě církve – Sacrosancta (6. dubna 1415) a Frequens (9. října 1417). První deklaroval autoritu obecných koncilů nadřazenou papežově (konciliarismus), druhý nařizoval, aby se obecné koncily konaly nejméně každých deset let. Tyto dekrety se však v praxi prosadit nepodařilo a první vatikánský koncil (1869–1870) je definitivně překonal vyhlášením papežské neomylnosti.

Volba Martina V. a konec schizmatu

Kostnický koncil zanechal pro českou historii hluboké rány. Po Husově smrti se v Čechách formovalo reformní husitské hnutí, jehož radikalizace vedla 30. července 1419 k první pražské defenestraci a od roku 1420 k husitským válkám (1419–1434), v nichž zahynuly desetitisíce lidí. Husitské hnutí se rozdělilo na umírněné kališníky a radikální táborité, jejichž program požadoval přijímání pod obojí (utraque specie), zákaz simonie, kázání v lidovém jazyce a sekularizaci církevního majetku. Kostnické dědictví v širším evropském kontextu obsahuje i konciliaristickou tradici, jež ovlivnila pozdější reformní proudy v církvi a inspirovala protestantskou reformaci v 16. století. Z numismatického hlediska zaznamenává koncil bouřlivý oběh papežských a říšských mincí v Kostnici, jež se po dobu jednání stala faktickým hlavním městem křesťanského světa.

Význam koncilu a jeho dědictví