Encyclopaedia ekonomika
Mincovní právo
Mincovní právo, známé také jako mincovní regál, je historická výsada panovníka nebo státu razit mince a profitovat z jejich emise. Toto právo patřilo od středověku mezi základní projevy suverenity a bylo klíčovým nástrojem hospodářské politiky.
## Historie a význam
Ve středověké Evropě bylo mincovní právo původně výhradním privilegiem panovníka. Zisk z něj plynul především z tzv. seigniorage (rozdíl mezi nominální hodnotou mince a výrobními náklady) a z praxe obnovy mince (*renovatio monetae*), kdy byly staré mince nuceně měněny za nové v nevýhodném kurzu. Postupem času panovníci toto právo udělovali i dalším subjektům, jako byla vysoká šlechta, církevní instituce nebo svobodná města, což vedlo k roztříštěnosti měnových systémů.
Historie a význam
Od raného novověku sílily tendence k centralizaci mincovního práva zpět do rukou státu. Panovníci se snažili omezit nebo zcela zrušit dílčí privilegia, aby sjednotili měnu na svém území a maximalizovali příjmy. Tento proces byl završen v moderní době, kdy se mincovní právo stalo absolutním monopolem státu, který jej vykonává prostřednictvím své centrální banky. Porušení tohoto monopolu, tedy padělání nebo neoprávněná ražba, je přísně trestáno.
Z encyklopedie dál
Další pojmy z kategorie ekonomika. Pokračujte v procházení nebo se vraťte do celé encyklopedie.