Vznik Československa 1918

Politické základy nového státu byly položeny dlouho před koncem první světové války. Profesor pražské univerzity Tomáš Garrigue Masaryk emigroval v prosinci 1914 do zahraničí a v Paříži, Londýně a posléze ve Spojených státech vybudoval s Edvardem Benešem a slovenským astronomem a generálem francouzské armády Milanem Rastislavem Štefánikem zahraniční odboj, jenž v únoru 1916 oficiálně ustavil Československou národní radu se sídlem v Paříži. Mezi květnem a září 1917 vznikly z dobrovolníků z řad zajatců rakousko-uherské armády československé legie ve Francii, v Itálii a v Rusku, jejichž bojové úspěchy (zejména u Zborova v červenci 1917 a transportem přes sibiřskou magistrálu v letech 1918–1920) prokázaly spojencům akceschopnost budoucího státu. Klíčovou podmínkou diplomatického uznání bylo i podepsání Pittsburské dohody 30. května 1918 mezi Masarykem a americkými Slováky o budoucím společném státě s autonomií Slovenska.

Předehra: zahraniční odboj 1914–1918

Dne 18. října 1918 odevzdal Masaryk v Paříži americkému prezidentovi Woodrowu Wilsonovi prostřednictvím Roberta Lansinga takzvanou Washingtonskou deklaraci – formální Prohlášení nezávislosti československého národa, jež bylo redigováno ve Washingtonu Masarykem za přispění amerického sochaře Gutzona Borgluma a vyhlášeno v Paříži. Dokument katalogoval příkoří habsburské vlády, deklaroval demokratický charakter budoucího státu se svobodou tisku, projevu, vyznání i shromažďování, sliboval všeobecné a tajné volební právo včetně volebního práva žen, pozemkovou reformu a zrušení šlechtických privilegií. Spojenecké velmoci v reakci na Washingtonskou deklaraci přerušily přípravu mírových jednání s císařem Karlem I. a fakticky uznaly československý odboj jako legitimního partnera.

Washingtonská deklarace 18. října 1918

Klíčový moment 28. října 1918 nastal v Praze ráno, kdy se rozšířila zpráva o nótě rakousko-uherského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, jíž monarchie přijala 14 bodů prezidenta Wilsona, včetně práva národů na sebeurčení. Pražané vyložili nótu jako uznání nezávislosti, vyšli do ulic a strhávali habsburské symboly. Pětičlenné předsednictvo Národního výboru pod předsednictvím Antonína Švehly vyhlásilo téhož dne v Obecním domě „Zákon o zřízení samostatného státu československého“. Akt proběhl bez nasazení vojenské síly, do několika hodin převzal Národní výbor zemskou správu v Praze i v Brně a od následujícího dne začal vydávat první nařízení nového státu, mezi nimi memorabilní recepční norma, jež zachovala v platnosti rakousko-uherské zákony až do doby, kdy je nová republika přepíše. Na Slovensku se k českým zemím přidalo 30. října 1918 v Turčianském Svatém Martině přibližně 200 slovenských politických představitelů, kteří podepsali Martinskou deklaraci konstituující Slovenskou národní radu a souhlasící se vstupem Slovenska do nového státu.

28. říjen 1918 – vyhlášení samostatnosti

Dne 13. listopadu 1918 vydal Národní výbor Prozatímní ústavu Československé republiky a o den později, 14. listopadu 1918, zvolilo Revoluční národní shromáždění Tomáše Garrigua Masaryka prvním prezidentem republiky a jmenovalo první vládu pod premiérem Karlem Kramářem. Masaryk se do Prahy vrátil triumfálně 21. prosince 1918 a v inauguračním projevu shrnul ústavní zásady nové republiky: humanitu, demokracii a sociální spravedlnost. Hranice nového státu byly definitivně zakotveny mezinárodními smlouvami: Versailleskou smlouvou s Německem (28. června 1919), Saint-germainskou smlouvou s Rakouskem (10. září 1919) a Trianonskou smlouvou s Maďarskem (4. června 1920). Republika nakonec zahrnovala české země (Čechy, Morava, Slezsko), Slovensko a Podkarpatskou Rus, na ploše přibližně 21 % původního rakousko-uherského území, s populací 13,6 milionu obyvatel.

Martinská deklarace a začlenění Slovenska

Pro českou a slovenskou společnost znamenal 28. říjen 1918 nejen politickou nezávislost, ale i hospodářskou suverenitu – nový stát zdědil přibližně 70 % průmyslové kapacity bývalého Rakouska-Uherska a stal se v meziválečném období jednou z deseti nejvyspělejších ekonomik světa. V numismatice byl vznik státu doprovázen měnovou odlukou Aloise Rašína z 25. února 1919 a ražbou prvních československých mincí v Kremnické mincovně od roku 1921. Den 28. října je od roku 1988 (formálně) a 1991 (zákonem) Den vzniku samostatného československého státu, hlavním státním svátkem České republiky.

Mezinárodní uznání a hraniční smlouvy