Založení Karlovy univerzity

Formální právní základ univerzity tvořila papežská bula Klementa VI. ze dne 26. ledna 1347, kterou avignonský papež – Karlův osobní přítel a bývalý učitel z pařížského dvora, kde se Karel jako mladík vzdělával – udělil pražskému dvoru oprávnění zřídit „studium generale“ pro všechny čtyři klasické fakulty včetně teologické. Teologická fakulta byla v této době vyhrazena pouze nejvýznamnějším univerzitám se zvláštním papežovým souhlasem – Paříži, Oxfordu, Cambridge, Padově a Boloni; právě tuto vrcholnou facultu chtěl Karel pro Prahu prosadit, neboť dosavadní pražské vysoké školství spojené s katedrálou sv. Víta a se mendikantskými řády teologii vyučovat nesmělo. Bula otevřela cestu k vlastní univerzitě, jež neměla být součástí žádné cizí instituce, a její absolventi měli automaticky vykonávat doktorát v celém křesťanském světě.

Založení Karlovy univerzity 1348

Zakládací listina krále Karla IV. byla vyhlášena v Praze 7. dubna 1348 a obsahovala dvojí privilegium: za prvé, založení univerzity „k poctě Boha, Panny Marie, k povznesení křesťanské víry a k užitku obyvatel našeho království“; za druhé, právní záruky – „academia libertas“ – jež zaručovaly studentům a profesorům osobní svobodu, daňová a vojenská osvobození a jurisdikci akademického soudu nezávislou na světských soudech. 14. ledna 1349 Karel IV. tyto výsady jako římský král potvrdil znovu pro celou Říši. První přednášky se uskutečnily ve školním roce 1349/1350 a teologická a artistická fakulta měla zpočátku největší přínosný kontingent studentů.

Papežská bula Klementa VI. z roku 1347

Univerzita byla od počátku organizována podle vzoru Univerzity v Paříži, již Karel IV. v mládí navštěvoval. Tvořily ji čtyři fakulty: teologická (Facultas theologica), lékařská (Facultas medica), právnická (Facultas iuris) a artistická neboli svobodných umění (Facultas artium), jež plnila přípravnou roli pro vyšší fakulty. Studenti i profesoři byli rozděleni do čtyř „národů“ podle zeměpisného původu – česká, bavorská, saská a polská národnost (natio Bohemorum, natio Bavarorum, natio Saxonum, natio Polonorum). Každý národ disponoval jedním hlasem při volbě rektora; rovnoprávnost čtyř hlasů v 15. století se stala zdrojem konfliktu, jehož řešením byl Kutnohorský dekret Václava IV. z 18. ledna 1409, který poměr přerozdělil na tři hlasy českému národu a jeden hlas všem ostatním. Tento krok vyvolal masovou emigraci německy hovořících studentů a profesorů (více než 1 000 osob), kteří založili univerzity v Lipsku (1409), Krakově (rozšíření) a Vídni (rozšíření).

Zakládací listina Karla IV. 7. dubna 1348

Fyzické zázemí univerzity bylo zpočátku rozptýleno po Starém Městě pražském: přednášky probíhaly v soukromých domech profesorů, v karlovských kolejích a v kostelech. V roce 1366 Karel IV. zakoupil dům „U Železných dveří“ na Starém Městě a daroval ho univerzitě – tento dům, později rozšířený a přestavěný, se stal známým jako Karolinum a dodnes funguje jako reprezentativní sídlo Univerzity Karlovy. V roce 1383 vznikla Karlova kolej (Collegium Carolinum) jako nejstarší instituce, jež studentům poskytovala ubytování i stipendia. Univerzita disponovala bohatou knihovnou; jedním z nejvýznamnějších profesorů 14. století byl Jan Hus, který se v letech 1409 stal rektorem univerzity a jehož postoje vedly ke Kostnickému koncilu a k husitské revoluci.

Struktura univerzity – čtyři fakulty a čtyři národy

Pro středoevropské intelektuální dějiny zaujímá Karlova univerzita centrální místo. Inspirovala vznik dalších středoevropských univerzit – Krakovské (1364), Vídeňské (1365), Heidelberské (1386), Erfurtské (1392), Lipské (1409), Rostocké (1419) a mnoha dalších. V 16.–17. století byla univerzita rozdělena dynamickými konfesijními změnami (Karlo-Ferdinandova univerzita po Bílé hoře 1620, jezuitská kolej v Klementinu, sloučení v 1654, opětovné rozdělení na českou a německou v 1882, závěrečné rozdělení po roce 1945 a po roce 1948), ale instituce přečkala všechny krize a v moderní době si udržela pověst špičkové univerzity. Z absolventů a profesorů Karlovy univerzity vzešli mimo jiné nobelisté Jaroslav Heyrovský (chemie 1959), Carl a Gerty Cori (medicína 1947), spisovatelé Franz Kafka, Karel Čapek a Milan Kundera, a v politické sféře prezidenti T.G. Masaryk a Václav Havel.

Karolinum, Caroleum a další koleje

Význam pro střední Evropu