Mojmír I.

Politický kontext počátku 9. století na Moravě byl určen třemi vlivy: prvním byl postupný úpadek avarské nadvlády po sérii porážek Karlem Velikým v letech 791–796, jenž otevřel prostor pro vznik nezávislých slovanských knížectví; druhým byl tlak Východofranské říše Ludvíka Pobožného a jeho synů, kteří expandovali na východ a požadovali tributy a křesťanskou misii; třetím byla vnitřní konsolidace slovanských kmenů do hierarchických struktur s jediným vůdcem v čele. V tomto prostředí se Mojmír (rodopisně možná z předchozí avarské nebo místní slovanské elity) vyšvihl mezi cca rokem 820 do pozice nejvýznamnějšího moravského knížete. Jeho centrem byly podle archeologie Mikulčice na soutoku Moravy a Dyje a Staré Město u Uherského Hradiště.

Mojmírovci a politický kontext počátku 9. století

Klíčovou událostí Mojmírovy vlády bylo vyhnání nitranského knížete Pribiny v roce 833. Pribina vládl knížectví ve západním Slovensku se sídlem v Nitře a v roce 828 v něm posvětil první doloženou křesťanskou stavbu na východ od Dunaje – kostel sv. Pavla v Nitře, posvěcený salzburským arcibiskupem Adalrámem. Mezi Mojmírem a Pribinou panovala dlouhotrvající rivalita; v roce 833 Mojmír Pribinu vojensky porazil, dobyl Nitru a Pribina musel se svou družinou uprchnout. Pribina pak v Korutanech, Panonii a posléze v Blatensku (Mosaburg, dnešní Zalavár) získal od Ludvíka Němce léno a založil vlastní knížectví. Pro Velkou Moravu znamenalo vyhnání Pribiny územní sjednocení a získání bohaté nitranské oblasti, jež se stala druhým centrem říše. Nitra si v rámci Velké Moravy zachovala zvláštní status: tradičně byla rezervována pro následníky moravského knížecího stolce, čímž se vytvořil specifický model dvojí vlády.

Vyhnání knížete Pribiny z Nitry 833

Vztahy Mojmíra s Východofranskou říší byly složité. Mojmír se podle pasovských pramenů nechal pravděpodobně pokřtít kolem roku 831 spolu s „omnes Moravi“ pasovským biskupem Reginarem, čímž formálně přijal latinskou křesťanskou misii. Tento krok byl politicky vyvážený: na jedné straně získal Mojmír legitimaci v evropském křesťanském světě a partnerství s východofranskou církevní strukturou, na druhé straně si zachovával politickou autonomii a tribut Východofransí říši odváděl pouze symbolicky. Vztahy mezi Mojmírem a Ludvíkem Pobožným, resp. po roce 840 Ludvíkem Němcem, byly „přátelské“ ale rivalitní; Velká Morava se v podstatě nestala vazalem Říše.

Vztahy s Východofranskou říší

Osud Mojmíra zpečetil rok 846. Ludvík Němec v té době expandoval na východ proti Bulharsku, Polabským Slovanům a Moravě a využíval interní moravské spory k politickým intervencím. V průběhu roku 846 Mojmíra sesadil – buď zemřel ve východofranském zajetí, nebo byl odstaven a zemřel přirozenou smrtí – a na trůn dosadil Mojmírova synovce Rostislava (vládl 846–870). Tento akt nazývá pramen Annales Fuldenses „povýšením“ Rostislava, ale fakticky šlo o intervenci, jíž Ludvík hodlal posílit franský vliv na Moravě. Mojmír sám v pramenech od roku 846 mizí.

Sesazení Mojmíra v roce 846

Pro českou a slovenskou historiografii zaujímá Mojmír I. základní místo jako zakladatel mojmírovské dynastie, jež vládla Velké Moravě po nepřetržitě čtyři generace: Mojmír I. (cca 830–846), Rostislav (846–870), Svatopluk I. (871–894) a Mojmír II. (894–906/907). Numismaticky je éra Mojmíra I. zajímavá především negativně – Velkomoravská říše do své zániku v roce 906/907 nikdy nezavedla vlastní mincovní ražbu a v oběhu fungovaly především byzantské zlaté nomismy, sasánovské drachmy a karolinské stříbrné denáry, jejichž depoty se v moravských oppidech a hradištích pravidelně objevují. Sjednocení Velké Moravy pod Mojmírem však vytvořilo podmínky pro misii sv. Cyrila a Metoděje (863–885) a pro vznik slovanské literární kultury, jejichž vliv přesáhl do českého, slovenského, bulharského a ruského prostředí na další tisíciletí.

Numismatický a historický odkaz